Se Stanislavem Körnerem, bývalým imigračním úředníkem a šéfem oddělení azylového řízení na letišti Praha Ruzyně a ve zvláštních režimech o jeho zážitcích s migranty a obavách z dalších migračních vln (Litoměřický a Teplický deník, pondělí 21. 3. 2016)
Žádost o azyl musel úředník vyřizovat v lékařské roušce
Ústecký kraj – Migranti z muslimských zemí nechtěli pracovat. Česká republika pro ně byla jen přestupní stanicí po cestě na Západ. Projednávání žádosti o azyl v lékařské roušce a pod UV lampou. I to jsou zkušenosti právníka a úředníka Krajského úřadu v Ústí nad Labem Stanislava Körnera, bývalého šéfa pracoviště azylového řízení pro ty, kdo čekali na vyřízení žádosti o azyl, v Balkové. Dnes, vzhledem ke svým zkušenostem, bije na poplach. Volá po důsledné ostraze hranic a dalších opatřeních v ČR i EU. Zároveň kritizuje stát, že ačkoli „nepřítel čeká před branami“, nic nedělá.
Zažil jste nějaké unikátní situace ve vztahu k běžencům?
Nemálo. Za všechny třeba tato ne zcela obvyklá situace, kdy o azyl žádal Gruzínec, který trpěl otevřenou tuberkulosou. Já a překladatelka jsme museli být oblečeni v ochranném lékařském oděvu, mýt na obličeji roušky, na hlave čepec a podobně. Rozhovor se odehrával v Léčebně tuberkulózy a respiračních nemocí Janov (okr. Rokycany), v místnosti, která umožňovala stavební úpravou interiéru s dotyčným komunikovat oddčlene. Tedy za jakousi přepážkou, sklem a s rozsvícenou UV lampou, jejíž záření napomáhá bacil TBC zlikvidovat. Žadatel nakonec své úsilí o azyl vzdal.
Svá specifika měly i kontakty s muslimy, jednat s nimi museli muži, a pokud žádost vyřizovala žena, musela mít mužský doprovod. Když neuspěli v žádosti o azyl a ještě jim to řekla žena, brali to jako urážku a reagovali občas velmi nepřiměřeně.
Jaké máte obecné zkušenosti s lidmi, kteří putovali do Evropy, jak se chovali a kolik bylo skutečných uprchlíků?
Nejvíce běženců zde žádalo o azyl z ekonomických důvodů, případné z důvodu všeobecné nouze v zemi původu. Typickým příkladem byli žadatelé o azyl ze zemí bývalého SSSR a z Balkánu, tedy Bulharska, Rumunska, Makedonie. Občas se objevil žadatel, který skutečně mohl mít ve své zemi problémy, či být pronásledován kvůli své rase, národnosti, náboženství, politickému přesvědčení, kvůli příslušnosti k určité sociální skupině. Těch ale bylo oproti ekonomickým migrantům velmi málo. Když už to vypadalo, že by někdo splnil poměrně přísná kritéria podle zákona o azylu a mohl ho získat, tak ten člověk z azylového zařízení prostě zmizel. V Červeném Újezdu jsem zažil dva případy Iráčanu, kteří prý měli v Iráku problémy s režimem Saddáma Husajna. Než jsme však stačili provést například odborná lékařská vyšetření, která by potvrdila jejich výpovědi o mučení, odešli s největší pravděpodobností do Německa. Česká republika nebyla pro většinu žadatelů především z arabských a afrických zemí cílovou zemí.
Existují paradoxy, nad kterými by bylo třeba se zamyslet a které někdo bez zkušeností z
této oblasti státní správy, nevidí?
Hlavně pocty lidí, jež nyní sleduje odbor azylové a migrací politiky. Už v době mého působení v něm během let 1999 až 2005 byly pocty žadatelů o azyl podobné, ale příliš se o tom nemluvilo, jelikož vše bylo „v klidu“. Zájem o tyto lidi většinou vyvolala až nějaká mimořádná událost, jako všelijaké hladovky, ať už v ZZC nebo v klasických azylových zařízeních, případné hromadný odchod Čečenců z Červeného Újezdu na Tepličku a jejich „obsazení“ pražské kanceláře Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky s cílem vyvinout nátlak na české orgány, aby vyhověli jejich žádostem o azyl v roce 2000.
Co se týká samotných žadatelů?
Další paradox, většina případu žadatelů o azyl ze zemí jako Afghánistán, Irák, Sýrie a další, to byli celé rodiny. Když už ne manželé, tak alespoň pokrevní příbuzní. Na ne se složila celá vesnice, aby spon jim umožnily odejít za lepším životem. To rozhodně nebyly malé peníze. Skupiny samostatné migrujících dospělých mladých mužů bez rodin se tehdy nevyskytovaly tak často, jako dnes. Proč odešli sami, bez rodin, když rodina je pro muslimy posvátná? Kde tito mladíci v plné síle vůbec vzali peníze potřebné na cestu do Evropy? Kde vzali sofistikovaná spojovací vybavení, která v televizních záběrech vypadají, že patří mezi ty nejlepší produkty výrobců telekomunikační techniky? To je otázka za milion.
Nemyslíte, ze svých zkušeností, že by nám běženci mohli být nějak prospěšní?
Kladné zkušenosti mám se žadateli ze zemí bývalého SSSR. Ti pracovat chtěli. Pomáhali s úklidem areálu, údržbou zeleně a tak dále. Lidé ze severní Afriky, nebo z Blízkého a Středního východu se jen ptali, kdy už jim skončí karanténa, aby mohli pokračovat na Západ.
Jinak o prospěchu nejsem zcela přesvědčen. Evropu příliv milionu lidí, kteří nerespektují její hodnoty a nechtějí akceptovat, že jsou tu jen na návštěvě, nespasí. Pokud by mela migrace Evropu zachránit, museli by přijít ti, kdo přinesou chytrý mozek, pracovité ruce a ochotu zapojit se aktivně do života. Nelze přeci jen živit miliony lidí, parazitujících na tom, co evropská civilizace budovala pres dva tisíce let a ještě jim ustupovat v čemkoli si zamanou. Nakonec bychom se stali hosty ve vlastní zemi.
Co vás tedy nejvíce na celé situaci jako bývalého pracovníka imigračního oddělení MV zaráží a Proč?
Například, kdykoli se v některé ze zemí, odkud by mohli přicházet lidé do ČR, zajaly vyhrocovat události tak, že bylo možné předpokládat vypuknutí novodobého exodu, začal odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra (OAMP MV ČR) s předběžnou analýzou a sledováním vývoje, aby mohl okamžitě přijmout správná systematická opatření. Tedy součinnostní dohovory s cizineckou policií a Správou uprchlických zařízení MV CR a především s přípravou ubytovacích kapacit a dalšího, spojeného s přijímáním migrantu. Sociálních služeb, zdravotnické péče a dalších.
Kdy se to změnilo?
Po vstupu CR do EU v květnu 2004 a přijetí dublinského procesu, v němž se žadatelé o azyl vraceli z CR do členského státu EU, kde vstoupili na území EU poprvé. Sít azylových a záchytných zařízení i jejich pracovníku se začala redukovat. Stejná situace panovala i u cizinecké policie, když z ní koncem roku 2005 hodné policistu, zejména v souvislosti s převzetím zařízení pro zajištění cizinců (ZZC), jež do té doby provozovala, Správou uprchlických zařízení, jejíž ředitelka Dohnalová s požehnáním náměstka ministra vnitra Koudelného odmítla některá ZZC, Například Bálkovou, do sítě uprchlických zařízení převzít. Funkční systém byl rozbit a nikoho nezajímalo, co nastane, až bude potřeba tato zařízení opětovně otevřít. Příslušné orgány se probraly z šoku až loni, když se už přes české hranice převalila první vlna migrantů.
Netajíte se názorem, že migrační vlna je nebezpečím pro Evropu, co vás k němu vede?
Lidé, o kterých jsem mluvil, jdou tvrdě za svým cílem a rozhodně se nám nehodlají přizpůsobovat. To je vidět na videozáznamech střetů migrantu s policií na unijních hranicích, případné dalších nátlakových metod a z kladení požadavku, či ultimát. My, Evropané s naší vizí o lidských právech a svobodách, na svůj přístup můžeme šeredně doplatit. Jestli budeme jako ovce respektovat jejich údajná práva a svobody, obrátí se to jednou proti nám, protože oni naši lidsko-právní teorii a filozofii vůbec neuznávají. Vyrostli v naprosto odlišné kultuře, přitom ale umí skvěle zneužívat ty nejlepší hodnoty západní civilizace pro své cíle.
Jak by tedy k migraci měla EU a hlavně ČR podle vás přistoupit?
Postupovat striktně dle zákona a mezinárodních úmluv, jimiž je ČR zavázána. Projednat podané žádosti o azyl a při splnění podmínek pro udělení azylu jim ho udělit. Pokud nevyhoví podmínkám pro strpení jejich pobytu na území CR z jiných důvodů, jako třeba válka v zemi původu a podobné, opět je odeslat do vlasti. Musíme přestat žvanit, odložit konvence, dát dohromady schopné lidi a konečně začít efektivně jednat. CR migrační vlnu nezvládne ani nezastaví. Musí se spojit se zeměmi, jež zastávají racionální postoj, jako třeba Slovensko.
Tím myslíte přesně co?
Prvním z těchto opatření by mohlo být zavedení pokud možno co nejpřísnější kontroly státních hranic, třeba s využitím dobrovolných záloh Armády CR a současným zapojením obyvatel z příhraničí. Tím sice nechci říci, že jsme ve válce, „nepřítel“ ale stojí před branami. Tíká se: „Předem varován, Předem připraven!“ V tomto případě to znamená mít připravené ubytovací kapacity, ostrahu a další, především však mechanismy, jak případné odmítnuté žadatele o azyl dokázat vrátit zpět.
Dokázat vrátit zpět?
Jisté. Bylo to poměrně složité již v době, kdy jsem pracoval na migračním oddělení ministerstva vnitra. V dnešní době to nejspíš nebude jiné, pokud to rovnou není složitější. Všechny mé zkušenosti mi říkají, že by bylo nejlepší většinu migrantů vůbec nepouštět na české území.
No a co tedy s migranty, kteří tu již jsou, myslím v ČR?
Jednoduše: ti by se sem vůbec neměli dostat, a když už tu budou, tak bychom je a nejen my, ale všechny členské státy EU mely rychle repatriovat, pokud žádostem o azyl nevyhoví. Určitě si nepřeji druhou železnou oponu a právě proto musíme začít s důslednou kontrolou hranic, nebo nakonec budeme muset hranici opevnit, protože nám nic jiného nezbude. Jeden člověk to ovšem nezvládne.
V EU by proto mela pracovat skupina, která bude mít silný mandát od všech členských zemí a jež se nebude ohlížet na národní zájmy, nebo zájmové skupiny. Jinými slovy, pokud migranti připlouvají z Turecka, tak by bylo na místě je odklonit zpět na turecký břeh, nebo do tureckých výsostných vod.
Nemáte obavy, že nakonec na hranicích EU zazní výstřely?
Střelba, byt výstražná, by opravdu mela zůstat až tím posledním. Pokud by ale nebylo jiné východisko, když bude evropská civilizace a kultura v ohrožení, třeba ze strany skupin, vyznávajících islám, pak asi nebude zbytí. V roce 1683 se podařilo spojenými silami především habsburské monarchie a polského království zastavit muslimskou osmanskou Portu před Vídní. Dnes ale stojí migranti pod Brandenburskou bránou. Otázkou je, kolik jich ještě přijde. To, co se děje ve směru východ – západ, je v podstatě invaze. Zatím beze zbraní, ale i zfanatizovaný dav muže být velice nebezpečný, když má v cele autoritativního vůdce a neotřesitelnou víru v jediného všemohoucího. Na druhou stranu považuji minimálně za matoucí, proč muslimští migranti neodchází do muslimských zemí?, proč Saúdové nepomohou zvládnutí uprchlické vlny financovat? a tak dále. To je ovšem na úplně jinou debatu.
