Věra Jourová mohla být, svého času, pro veškerý lid masový a dělný jistým způsobem nadějí a důvěryhodnou osobou. A to i přes získané vazební “ostruhy”, které si nešťastně odnesla za obvinění z korupce v kauze Budišov. V rozletu ji poté neodradil ani opakovaný neúspěch ve volbách, kdy kandidovala za Evropskou demokratickou stranu do Evropského a později i do národního parlamentu. Ambiciozní ženě však na toužený piedestal slávy pomohl, z “komunistického popela” povstalý guru další varianty nepolitické politiky u nás pragmatický miliardář, “koblihový” Andrej Babiš.

   Tavící klima Evropské komise ovšem dokáže dělat divy, a to i s osobnostmi mnohem pevnějšími, než je naše usměvavá zástupkyně. A právě tento fakt jsme si mohli ověřit ve čtvrtek, kdy bylo podivně urychleným způsobem zakomponováno do již tak nabitého programu jednání sněmovny její vystoupení. Čeho se však mělo týkat, nevěděl, snad až na kolegy z mateřského hnutí ANO, dopředu asi nikdo. 

    A poté to přišlo! Dojemným hlasem a stále znovu dokola ozřejmovala Jourová českým zákonodárcům fakt, že EU existuje jen jako nástroj blaha všech integrovaných, a nelze se tak vzpírat ničemu, co na nás Brusel v jeho “oprávněné” touze po demokracii, svobodě a spravedlnosti vychrlí. Obsahově nadmíru obecné a myšlenkově prázdné, “eurohujerské” vystoupení se však nesetkalo s pochopením ani zleva, ani zprava, a z “loajální povinnosti” zatleskali jen někteří zákonodárci z vlastního hnutí.

   Nebylo s podivem, že poté v krátké diskuzi padla i otázka, proč více a efektivněji nehájí ze své vysoké pozice zájmy naší země. A odpověď? Prý se to nesmí, zájmy celku jsou nadřazeny přáním národních států! Fakt, že ostatní eurokomisaři to takto pragmaticky  a úspěšně činí, již štědře placenou eurobyrokratku nejspíše nezajímá.

   Došlo též na samochválu, a to konkrétně za prosazování vzniku úřadu evropského prokurátora. Domnívám se však, že takováto nadbytečná, a složitou strukturu EU ještě více komplikující, funkce dále omezí suverenitu a pravomoci jednotlivých členských zemí, což není zcela jistě v pořádku! A obdobně rozporuplných věcí bylo v projevu “mateřské zemi jaksi odrodilé” Jourové mnohem více. Určitě jí nepomohl ani rétorický odér z citátů Havla, Patočky či dokonce Peroutky a také ani laciné a politicky nadbytečné útoky na “předlistopadový” režim. 

    Co ale Věra Jourová naopak ve své řeči zamlčela jsou mnohačetné bruselské zásahy a pokusy o regulaci všech oblastí života občanů a také stále více zneužívaný vydírací potenciál EU ve smyslu “nepřijmete nebo nebudete ratifikovat toto, hrozí vám infriengement, pokuta či ztráta možnosti dotací”. O strachu českých ministrů, jezdit do bruselské centrály ke skládání účtů si již “štěbetají i ptáci na střeše”.                            

  Jako odstrašující případ regulace z poslední doby mohu uvést směrnici na přeshraniční vysílání zaměstnanců, jejíhož projednávání jsem byl v Bruselu osobně přítomen. Princip této normy spočívá ve faktické likvidaci českých firem, neboť ty by musely své zaměstnance vysílané do jiné členské země EU, například řidiče kamionů, platit alespoň minimální mzdou tam pro dané odvětví stanovenou. Například ve Francii až 3x tolik! Je nasnadě, že takto uvolněné místo na našem trhu práce, po rychlém zániku mnoha firem, potom rychle zaujmou velcí západoevropští “hráči”, jimž nízká průměrná mzda v ČR naopak velice vyhovuje. A česká komisařka znovu, v tomto případě, jako kdyby nebyla. Možná zase musela někde povinně velebit své štědré chlebodárce!