Na druhou stranu v podstatě v tichosti Evropská komise ohlásila, že odpouští Španělsku a Portugalsku porušování závazku snížit rozpočtový deficit. Podle dohod EU nesmí být vyšší, než tři procenta HDP, ale obě země tento limit dlouhodobě překračují.

Evropská komise tím v podstatě pohřbívá poslední špetky své důvěryhodnosti. Jako by už nestačila její zoufalá bezradnost v migrační krizi.

Pro mě osobně to je další velké zklamání. V očekávání nějaké sebereflexe, schopnosti uvědomit si vlastní chyby po brexitu a očekávání pevného postoje ze strany EU, přišla studená sprcha. Byl očekávaný pevný postoj, přijetí rozhodného stanoviska a měly přijít ve směru ke zmíněným státům patřičné sankce. EK měla buďto stanovit jiná pravidla, anebo těmto zemím uložit povinnost třeba zvýšit spotřební daně.

Brusel prostě obchází hrůza z dalších exitů, protože obyvatelé Evropy přestávají současné podobě evropského projektu věřit. Jak se na tento projekt mohou dívat občané s rozpočtovou disciplínou jako Rakousko anebo Německo? Anebo naši občané, kteří se museli smířit se skokovým zvýšením spotřební daně na cigarety a tabák? Proč třeba není uzákoněna v EU minimální mzda anebo minimální důchod?

Pravidla jsou od toho, aby se dodržovala. Tento postoj EK je však pro tyto státy nemotivační a stále více vyvolává dojem, že orgány EU si vykládají jednotlivá pravidla po svém.

Otázkou zůstává, jak skončí tento projekt marnotratnosti, byrokracie a nálad elitářů, který toleruje porušování svých vlastních pravidel jenom proto, aby si koupilo klid za naše peníze.