S kauzou přemrštěných odměn předsedy představenstva holdingu Jihočeské nemocnice se odkryla i další problematická otázka zajetého systému personální politiky: nerovné odměňování personálu na stejných pozicích v různých nemocnicích jednoho krajského holdingu.
Úvodem své úvahy si dovolím jedno zamyšlení. Proč má jedna sestra pracující na stejné pozici, na srovnatelném oddělení a se stejnou zodpovědností brát menší plat než sestra z nemocnice jiné? Vždyť nemocnice obou těchto sester jsou součástí jednoho velkého celku, v jehož rámci všechny nemocnice vzájemně kooperují a někdejší vedení kraje deklarovalo ekonomickou výhodnost takovéto spolupráce!
Napadá mě jediná odpověď: Protože má smůlu, že její nemocnice je o něco menší než ta druhá. Protože má smůlu, že pojišťovny před 25 lety vyjednaly s nemocnicí jiné podmínky než s tou druhou. No a v neposlední řadě má smůlu, protože pracuje v krajském, nikoli státním zařízení. Krajská správa totiž nemá finance na to, aby chybějící mzdové prostředky dorovnala – ale prostředky na to, aby předsedu správní rady odměňovala až nemravnými částkami, zjevně měla!
Kraj jako zřizovatel má usilovat o to, aby péče o pacienta měla na každém pracovišti – nezávisle na tom, zda je nemocnice ve Strakonicích nebo v Českých Budějovicích – jeden standart. Proč tedy nemá být i jednotný standart v oceňování personálu, který se o pacienta stará?
Rozumím tomu, že sestra na vysoce specializovaném oddělení má mít vyšší ocenění, a to i v závislosti na svém vzdělání, než sestra na oddělení standartním. Ale rozdíl v ocenění personálu na srovnatelných odděleních za stejně odvedenou práci žádné takové opodstatnění nemá. Stejná nespravedlnost, jaká vládne v oceňování zdravotních sester, panuje i v rozdílném ohodnocení lékařů a veškerého zdravotního personálu, ale i lékařských výkonů provedených ve srovnatelné kvalitě.
Všechno má mít svůj jednotný řád a logiku. A ve zdravotnictví to platí dvojnásob, vždyť nemocnice není továrna na odlitky, kde čím levněji a rychleji se odlitek vyrobí, tím větší je spokojenost. Pacient však není výrobek v montovně a zdravotník zas není stroj.
Chybu ale nehledejme na straně ředitelů a ekonomů nemocnic. Ti dělají vše, co mohou, aby v nastavených podmínkách udrželi chod zařízení a zabránili odchodům sehraného personálu. Chyba je na straně politiků u kormidla – a pochopitelně nejen toho krajského. Mají výsostné postavení v krajské zdravotní správě, ve správních radách pojišťoven, řídí ministerstvo i vládu této země, přesto nedokážou situaci řešit.
Pro pořádek je třeba říci, že mezi roky 2010-2013 jsem byl členem zdravotního výboru poslanecké sněmovny a dozorčí rady VZP a ani já jsem nedokázal přispět k nápravě. Tím spíše to však vidím jako problém, který je třeba řešit. A to bezodkladně!
MARTIN GREGORA (TOP 09)
PRIMÁŘ DĚTSKÉHO ODDĚLENÍ NEMOCNICE STRAKONICE
