V Česku téma světelného znečištění poprvé otevřel ministr Brabec po letošní lednové schůzce s odborníky z České astronomické společnosti. Na jeho impuls vznikla mezirezortní pracovní skupina (kromě MŽP v ní zasedli zástupci ministerstev průmyslu a obchodu, pro místní rozvoj, dopravy, vnitra a zdravotnictví a také Svazu měst a obcí ČR, Svazu průmyslu a dopravy ČR a České astronomické společnosti). Výsledkem její práce je dnes vládě předložený materiál o světelném znečištění mapující, čím a jak nás zatěžuje a jak by se mělo do budoucna řešit.
„V obcích a městech se stává, že část světla směřuje i do míst, která být osvětlená nemusí, anebo vyloženě nemají. Často se používá osvětlení technicky nevhodné, zbytečně silné, zastaralé nebo málo účinné. Naplno svítíme i pozdě v noci, kdy po ulicích nikdo nechodí. To vše vede ke zbytečnému plýtvání elektrickou energií. Kromě způsobu šíření světla je důležité řešit i barvu světla (např. problematika bílých LED osvětlení), která má velký vliv na člověka a jeho biorytmy. Vliv světla na tvorbu melatoninu – hormonu, který má pro naše tělo očistnou funkci - je prokázaný. Nevhodný typ umělého osvětlení v nočních hodinách a hlavně nedostatečný rozdíl mezi denní a noční intenzitou světla si pravděpodobně vybírá svou daň v nedostatečné regeneraci lidského organismu během spánku, potlačené tvorbě melatoninu a dokonce v možném zvýšení rizika výskytu rakoviny. Stejně tak je světelným smogem ovlivněna příroda, kdy dochází k ovlivňování přirozeného biorytmu zvířat, změnám jejich chování i třeba orientace v noční krajině. Obracíme se proto s tímto materiálem na vládu, aby se vážně zamyslela, jestli není čas udělat kroky k nápravě,“ říká ministr Richard Brabec.
„Za astronomy a všechny, kterým není ochrana nočního životního prostředí lhostejná, patří dík panu ministrovi, ministerstvu a pracovní skupině ke světelnému znečištění, opravdu se udělal krok k budoucímu vypořádání se s touto civilizační noční můrou,“ dodává Pavel Suchan z České astronomické společnosti.
Světelné znečištění - neodborně také světelný smog - je stále významnější civilizační problém obtěžující vyspělé země nepříznivými vlivy umělého osvětlení [1] v oblasti lidského zdraví, ekologie, ekonomiky, bezpečnosti a viditelnosti noční hvězdné oblohy. Měření jasu noční oblohy potvrzuje, že se 99 % obyvatel Evropy dnes pohybuje v prostředí se světelným znečištěním. Rostoucí spotřeba světla je paralelní s nárůstem nedostatku spánku.
Technologie nás fakticky oddělila od přirozeného 24 hodinového dne, na který je náš organismus nastaven. Dlouhodobá spánková deprivace a sociální jet lag s tím spojený mají negativní vliv na kvalitu života celkově a zvyšují například i pravděpodobnost vzniku nádorového onemocnění. Více než padesátileté studium časového systému člověka i různých druhů zvířat řadou světových i českých pracovišť vede k poznání, že opakované narušování temné fáze noci světlem významným způsobem zvyšuje riziko vzniku tzv. civilizačních chorob, jako jsou psychiatrická onemocnění včetně depresí, spánkové poruchy a poruchy paměti, kardiovaskulární nemoci, inzulínová rezistence a obezita, a zejména různé formy karcinomů. Za posledních 10 až 15 let se poznání v této oblasti zásadně rozšířilo, na toto téma byly vydány stovky vědeckých a statistických prací a v Evropě a USA byla přijata první zákonná opatření.
Významnou změnou v ČR jsou především iniciativy „zdola“ - občanské (např. Bystřické memorandum za zachování tmavé oblohy), komunální (Manětínská oblast tmavé oblohy, mikroregion obcí Bystřicko), ochrana přírody (CHKO Jizerské hory, CHKO Beskydy, NP Podyjí) - kdy zájem na těchto úrovních předbíhá zájem státu jako celku. Ministerstvo životního prostředí již krok pro ochranu přírody před světelným znečištěním udělalo, a to novelou zákona o ochraně přírody a krajiny tím, že tuto problematiku do území NP zahrnulo. Mimo to již 7 let fungují dotační tituly MŽP pro obce v národních parcích na výměnu veřejného osvětlení vedoucí ke snížení světelného znečištění.
Materiál konstatuje, že v současné době světelné znečištění není v České republice komplexně právně ošetřené, žádný právní předpis nestanoví, který správní orgán tento veřejný zájem chrání ani jaké jsou pro světelné znečištění limitní hodnoty. Zároveň mapuje stávající dílčí předpisy a jejich bílá místa z pohledu světelného znečištění. Např. ve stavebním zákoně a jeho vyhláškách, jsou zmiňovány limity světelného znečištění, ty ale v žádných podzákonných normách neexistují. Obtěžování umělým světlem by ideálně mělo být minimalizováno už při plánování staveb. Dokud ale problematika světelného znečištění nenabyde jasného vymezení věcné působnosti správních orgánů, nelze v rámci stavebního zákona tuto problematiku posuzovat. Jinou možností je zapracování limitů světelného znečištění do přestupkového zákona, kde by se tak otevřela možnost pro občany bránit se proti rušení nočního klidu umělým osvětlením.
„Rádi bychom pomohli ochránit občany a přírodu, abychom dopředu vyloučili tak křiklavé případy, jakým byly v loňském roce svítící skleníky polské firmy Citronex v Bogatyňském výběžku. Ty zářily jako stotisícové město Liberec a naprosto zásadně ovlivňovaly život lidí za polskými hranicemi v České republice a v Německu. Tehdy ministr Brabec zasáhl u svého polského protějšku a firma opatřila skleníky zastíněním. Naší snahou je, aby lidé do budoucna měli v ochraně před podobnými případy právní oporu,“ říká předseda pracovní skupiny a náměstek ministra životního prostředí Vladislav Smrž.
Ke snižování negativního vlivu světelného znečištění se nabízí regulace pro omezení vlivů na přírodu i životní prostředí a na zdraví člověka jako veřejný zájem. Sem patří svícení do oken, svícení s nevhodnou teplotou chromatičnosti (barvou světla) nebo intenzitou. Bylo by zapotřebí posílit pravomoci obcí pro lokální regulaci problematiky světelného znečištění, vymezit limity pro světelné podmínky a v neposlední řadě omezit nadměrné svícení jako způsob naplňování požadavků na hospodárné využívání energie nebo dosahování energetických úspor podle zákona o hospodaření energií. Do budoucna je zapotřebí definovat veřejný zájem na ochraně před světelným znečištěním a následně ho promítnout do více předpisů (zákonů různých rezortů) nebo na technické normy, na něž by se dalo odkazovat.
Pokud se v budoucnu podaří prosadit smysluplnou a rozumnou regulaci světelného znečištění a omezení rušivého světla v České republice, budou výsledkem ušetřené náklady na energii, kvalitnější podmínky pro život obyvatel, zachování přirozených biorytmů zvířat i rostlin a zlepšení bezpečnostních hledisek spojených se světlem a oslňováním, a to bez snížení komfortu obyvatel nebo dalších nákladů. Taková regulace může vést k nemalým úsporám.
Pavel Suchan z ČAS a místopředseda pracovní komise k tomu dodává: „Kromě toho chceme vydat základní osvětové materiály pro obce a občany. Máme značnou podporu Svazu měst a obcí ČR, který počítá, že se zapojí do všech procesů řešení problematiky světelného znečištění ve městech a obcích, a to jak legislativní, tak i nelegislativní cestou.“
Ministrem Brabcem ustanovená pracovní komise bude na základě usnesení vlády dále pokračovat ve svém úsilí. Další ambicí bude v budoucnu předložit už konkrétní návrhy širší škály možných řešení, včetně možných legislativních úprav, návrhy technických norem nebo doporučení.
Poznámky:
[1] Původcem světelného znečištění je obecně každý umělý světelný zdroj a dochází k němu typicky směrováním světla do nežádoucích prostor (např. na nebe, do volné krajiny nebo okny do interiérů), osvětlováním mimo nutné časové období (např. osvětlení parkoviště nákupního centra mimo otevírací dobu) nebo použitím zdrojů s nevhodnými spektrálními charakteristikami, zejména v modré části spektra.
