Smutná podstata této reality ale vůbec není o věku těchto dětí. Sociální sítě, které jsou virtuálním propojením skupiny lidí, používají i děti mnohem mladší. Často s vědomím a souhlasem rodičů. I oni totiž vyrostli v tomto virtuálním světě nebo jej přijali, a tak jim to přijde normální. V éře moderních technologií děti začaly preferovat online přátelství proto, že to vlastně ani jinak neumí. Kamarádi, kteří bývají jen pár metrů od sebe, si píší místo toho, aby si popovídaly tváří v tvář, rodič napíše dítěti na facebooku, aby se přišlo naobědvat, přičemž stačí udělat pár kroků a oznámit to osobně.
Přitom je dětství obdobím, kdy se připravujeme na život, poznáváme nové věci, učíme se od našich vzorů, navazujme přátelství a prožíváme dobrodružství. A je tolik důležité, aby se toto všechno odehrávalo v reálném světě a ne v tom virtuálním. A tím nejdůležitějším, kdo může toto ovlivnit je nejen rodič, ale také prarodič. A to tehdy, když je dítě hodně malé, protože to bude naslouchat, puberťák už ne.
Souhrou střední a starší generace, která nejlépe zná a pamatuje ten opravdový a skutečný svět dětských her, přátelství, která se stvrzovala stisknutím ruky a problémy se řešily z očí do očí, můžeme toto pokřivené vnímání světa změnit. Možností odtržení dětí od sociálních sítí je celá řada, jen chtít. Namísto her v telefonu vytáhněme společenskou hru pro celou rodinu, místo sledování pohádky na tabletu přečtěme dětem před spaním příběh z knížky a když se společně vydáme do přírody, uvidí, že čerstvý vzduch a krajina kolem dokáží zázraky.
A nám v KSČM na naší budoucí generaci záleží a chceme jí předat ty nejlepší příklady a reálný svět, který ještě známe. Proto vytváříme v obcích i městech podmínky pro trávení volného času pro maminky s dětmi nebo seniory s vnuky. Protože nestačí jen chtít něco změnit, ale je také důležité mít kde.