Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já reaguji na pana kolegu Vystrčila. Ty jeho otázky, které tady teď stavěl s těmi výpočty a variantami, nás určitě vedou k nějakému zamyšlení. Mě také, ale přiznám se, že v takové rychlosti to nestačím zpracovávat, abych si udělal nějaké schéma možných variant, případně postupu. A co k tomu chci říci.
Zaprvé, samozřejmě to navýšení je velké a je po velkých letech. A pokud bychom měli někoho hodně kritizovat, tak bychom měli 12 let zpátky kritizovat všechny ty, kteří na rodiče a děti zapomněli. Myslím si, že ta kritika, pokud byla takto vznesena, by musela být asi formou možná házení kamenů. Ale to přeháním. Musíme jít zpátky o těch 12 let, když nám tak jde o rodiny a o ty děti především. Aspoň některým.
Zadruhé chci říci, že se tady ukazuje v plné šíři, jak je chybné, že my takovéto zákony projednáváme ve lhůtě 30 dnů a že je projednáváme vzhledem k okolnostem v odborných výborech vcelku na poslední chvíli. Zajímavé také je, že ve sněmovně tento návrh určitě pobyl několik měsíců, projednával se několik měsíců, a konečné hlasování, pokud se nepletu, bylo vlastně všichni přítomní 100 %. Všichni byli pro. Je škoda, že tyto propočty a tyto varianty a tyto přístupy tam nebyly vzneseny, protože de facto tam by měly především být tyto technické záležitosti vyjasněny. Nám by sem měl být dán návrh, o kterém bychom se měli rozhodovat schválit, nebo neschválit, anebo udělat nějaký zcela krok spíše jednoduchý. Protože my opravdu na to máme krátkou dobu.
Já jenom reaguji proto, že žádné řešení bohužel nikdy není úplně spravedlivé. Já třeba mám velké problémy s tím, jak se upravují důchody. Není to tak dávno, je to už víc než 10 let, Ústavní soud rozhodl, že by měly být důchody valorizovány tak, aby se nezmenšovala zásluhová složka důchodů. My máme důchody velmi nivelizované. A tím, že máme dvousložkový systém a teď se poslední dobou valorizuje jinak, drobek více ta základní složka, což je proto, aby se ty nejnižší důchody tolik nepropadaly, tak se takhle k tomu přistupuje. Určitě to také není úplně spravedlivé. A těchto věcí najdeme desítky, stovky. Stovky najdeme, a nikdy úplně není spravedlivý.
A my máme variantu, buď dáme a já podpořím ten pozměňovací návrh, který zohlední, byť nějak to má nádech určité retroaktivity, i ty rodiny, které už tu částku vyčerpaly za 3 roky, aby dostaly navýšení. A ten problém technického řešení, které tady popisoval kolega Vystrčil, na to by samozřejmě potřeboval úplně jiný mechanismus. Úplně jiný mechanismus. Ale já si myslím, že ten mechanismus nesedí do toho, jak je příspěvek vůbec od počátku nastaven. To by znamenalo úplně nové nastavení celého příspěvku od samého počátku. Tzn. jinak, než je dneska. Nebylo by to asi jenom z té částky, ale muselo by to být nějakým koeficientem. Ale o tom tady hovořil i kolega Dienstbier.
Ale myslím si, že my tady na plénu, a nikdo se o to zaplaťpánbůh nepokouší, tuto technikálii tady nevymýšlíme, ani nepředkládáme. Takže jenom chci říci, že chybu vidím v tom, že se tyto věci nediskutovaly, aspoň v tom rozsahu, o kterém mluvil kolega Vystrčil, ve sněmovně. Tak k tomu měl daleko větší prostor, mohla přijmout řešení. Další problém vidím, že potřebujeme na projednávání zákonů více času. A zatřetí, že by se nemělo nechávat projednávání takovýchto návrhů v odborných výborech na poslední chvíli, těsně před plénem Senátu, kdy prakticky ten problém nemůžeme vyřešit.
Ale my ani nevíme, jestli úplně je, nebo není, protože to je názor pana kolegy Vystrčila. Já k němu mám důvěru, že po té stránce zejména matematické je dobrý, samozřejmě v jiných věcech se tolik neshodujeme, ale myslím si, že to je sdělení, které tady nemůžeme vyřešit. A já znovu chci říci, že bych nerad, aby kvůli tomuto sdělení tady zapadlo to, že to je po 12 letech zodpovědný krok, který možná není úplně dokonalý a není úplně spravedlivý. Ale i tady platí, kdo rychle dává, dvakrát dává. Děkuji za pozornost.
