Do rukou se mi dostaly informace, které bych chtěl doplnit při dotisku knih, Cesta Františka Čuby z Březové k JZD Slušovice a Rej Masek. Zajímavé postřehy, s kterými by se mohla seznámit širší veřejnost, aby pochopila seriózněji situaci, která vznikla před rokem 1989 v Československu.
Společenský pokrok, ekonomika, uspokojování potřeb a zájmů lidí vyžadovaly před rokem 1989 věnovat pozornost kvalitativním stránkám výroby a ekonomiky vůbec, s důrazem na tři základní oblasti: mikroelektroniku, biotechnologii a oblast životního prostředí. Tyto cílové oblasti jsme považovali v JZD AK Slušovice za podstatné. Byla snaha o rychlé zavádění vědeckotechnických poznatků do praxe a využívala se maximální aktivita manažerů. Výsledky ukázaly, že tyto metody patřily za jedny z nejdůležitějších hybných sil rozvoje podniků.
Došlo k prolomení Marxova etalonu, že dělník tvoří nadhodnotu své práce. Je zajímavé, že František Čuba, předseda družstva se oprostil od těchto myšlenek, i když byl nálepkován jako uvědomělý funkcionářský komunista. Na velkém zasedání Občanského fóra v Zádveřicích v roce 1989, řekl „většinu zisku ve firmě tvoří vedoucí pracovníci“. Za tyto myšlenky byl v podstatě vypískán lidmi, aniž mohl tyto myšlenky obhájit, měl na to jenom 5 minut. Řídicí schůze, ač byli většinou rétoricky proti marxistickému zaměření se v reálu chovali v duchu marxismu – leninismu, na rozdíl od F. Čuby.
Analýza z Výzkumného ústavu plánování a řízení efektivnosti v Praze. prokázala, že struktura výroby se nevyvíjela proporcionálně, že strojírenství a elektronika, jako hlavní nositelé intenzifikace ekonomiky, ztratily nutný předstih. Ve vývoji efektivnosti docházelo k nepříznivému stavu v celém Československu.
Stávající technologická základna průmyslu měla negativní důsledky na životní prostředí a zdraví lidí. Slušovický příklad potvrzoval, že vstup do nové etapy vědeckotechnického pokroku je spojen s uplatňováním kvalitativně nových moderních technologií.
Byly k dispozici pozoruhodné hospodářské, ekonomické a sociální výsledky Agrokombinátu Slušovice. Prostředkem úspěchů se stala věda, kvalifikovaní lidé, výpočetní technika, kultura práce vysoké úrovně. Pozoruhodná byla jejich zkušenost spojování bohatství světového vědeckého a technického myšlení. Slušovice byly napojeny na světovou databanku ve Vídni, která poskytovala množství informací o světových novinkách, o které obohacovaly svou vlastní činnost. Systém řízení byl doplněný o stimulační a motivační faktory. Přínosnost tohoto postupu byla značná, a překonávala republikové ekonomické výsledky. Svými mimořádnými výsledky Slušovice dokázaly, že stane-li se věda a nové poznatky, věcí manažerů, hospodářů, ekonomů a k tomu nastoupí hrdost pracovních kolektivů nad firmou, zvýší tímto synergický efekt, a potom se dosáhne vynikajících hospodářských a sociálních výsledků.
Ve Slušovicích jsme otevřeli cestu k hlubokým strukturálním reformám a k demokratizaci všech stránek života společnosti, k vyvrácení dogmatických stereotypů a všech negativních jevů, k aktivizaci intelektuálního, duchovního potenciálu. Domnívali jsme se, že to je účinný nástroj k demokratizaci, k humanizaci práce.
Cesty měly vést k překonání byrokratismu, k odstranění brzdících elementů rozvoje okresu, k vytvoření pružných organizačních struktur, ke zkvalitnění řízení, ke zdokonalení stimulace a motivace předvýrobních složek, výzkumné činnosti, k rozvíjení tvořivosti všech družstevníků. Předpokladem společenské úspěšnosti nebyla nic neříkající mrtvá politika stereotypů, která se odcizovala běžným lidem, ale politika, která reagovala na potřeby života lidu, která reagovala na rychlá tempa rozvoje mnohých států světa a Evropy.
Ve Slušovicích byla snaha, aby v čele procesů ve prospěch vědeckotechnického rozvoje byli šampioni manažeři, kteří se systematicky vyhledávali, a každé čtvrtletí se hodnotily výsledky jejich práce. Bylo třeba vysoce kvalifikovaných lidí bez ohledu na stranickou legitimaci či náboženské vyznání, činitelů s hlubokým vlasteneckým cítěním.
Cesta, kterou ukazovaly Slušovice se stávala předmětem kritiky nejen v krajských ale i ústředních orgánech. Začaly se setkávat skupiny lidí, kteří se radili, kalkulovali a hledali možnosti, jak omezit vliv Slušovic. Někteří se snažili vrážet klín mezi koncepce Agrokombinátu Slušovice a mezi představitele státu, kteří Slušovice podporovali.
Výroba je důležitou podmínkou technologické aplikace, ale i prostředkem k rozvoji vědy. Cesta k úspěchům mohla vést jen prostřednictvím hodnot poznání, prostřednictvím nositelů těchto hodnot, například R. Hegenbarta. Takové rezultáty potvrzovaly hlavně Slušovice. To přece nebyl protispolečenský jev, jak byly nálepkovány. Rozšířily kontakty s vyspělými ekonomikami a ve využívání jejich zkušeností byla možnost posilování technologických procesů výroby a úspěšnost naší ekonomiky. Agrokombinát Slušovice ve světě jednal s významnými firmami v USA, Kanadě, Francii, Itálii, SRN a jinde. Přijatá memoranda ukazovala ke konkrétní spolupráci a nastalo zakládaní společných podniků a spolupráce v ekonomice, vědě, ale i v kulturní oblasti. Bylo uskutečněno jednání o možné spolupráci mezi panem Tomášem Baťou v Kanadě. Jednání se uskutečnila jak v Kanadě, tak i ve Slušovicích.
S vyspělými ekonomikami a ve využívání jejich zkušeností Slušovice viděly cestu k posilování technologických procesů výroby a úspěšnost a konkurenceschopnost v podnikání.
Centrálními orgány schválená společenská přestavba vyžadovala mnohé změnit a dát šanci všem sociálním skupinám. Komunistická strana jako vedoucí složka v Národní frontě se měla stát motorem tohoto dění. Rozvíjet potřebné aktivity, iniciovat k pozornosti k rychlé aplikaci vědeckotechnických poznatků, vybrat vzdělané a spolehlivé činitele využít slušovických zkušeností.
Nejvyšší činitelé státu G. Husák, L. Štrougal a J. Lenárt, měli nejasnou představu, co vyžaduje společenská přestavba. Mluvili sice kolem dokola o přestavbě, ale současně ji brzdili. Koneckonců o nejasných cílech v pojetí přestavby hovořil sám generální tajemník UV KSČ M. Jakeš v Červeném Hrádku. mj. řekl:
„No, v těch socialistických zemích probíhaj, tak jako u nás, složitý procesy. Velice složitý procesy. To není jednoduchý proces ta přestavba. Není. To je proces, bych řekl, v kterým ne každý se dost vyzná. A proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé. A vypadají přitom jako přátelé………...“
Dnes můžeme hodnotit, že to určitě nebyl státnický projev, který by inicioval stranu a masy k rozvoji aktivit pro společenskou přestavbu. Začal pohyb ve společnosti, autorita strany klesala. Ideologické oddělení ÚV KSČ předložilo analýzu, ve které se hovořilo, že:
Stále výrazněji se zvyšovala nespokojenost lidu. Obyvatelé Československa byli rozladěni a znechuceni pomalým postupem společenské přestavby, zvyšovala se kritika našeho hospodářství. Z výzkumů veřejného mínění před 1989 vyplynulo, že 65 % žádalo rychlejší postup společenské přestavby, 67 % mělo vážné výhrady k lidem, kteří společenskou přestavbu řídí a dvě třetiny pochybovalo o jejich schopnosti dovést přestavbu do konce. Z dotazovaných jen 6 % by vstoupilo do KSČ a 66 % ideologii a politiku KSČ jednoznačně odmítlo.
Před rokem 1989 se začalo tvořit dvě, možná více center řízení ve státě. Ty nevybíravými prostředky, mnohdy jako by utajeny, útočily proti sobě a čekaly až někdo z druhé strany udělá chybný krok, který by jmenované sám vyřadil z aspirací na vedoucí funkce. Celý chaos a impotence vedly k událostem v listopadu 1989, kdy možná z počátku iniciativa byla na straně státní bezpečnosti, ale bez podpory ze strany Sovětského svazu a oslabeni vnitřním bojem, rychle ztratili možnost výrazně do tohoto procesu zasahovat.
Výrazně narůstal a projevoval se rozdíl mezi firmami. Ty, které se rozvíjely úspěšně s mimořádnými výsledky a druhé s naprosto bankrotujícími závody a podniky, které byly saturovány těmi úspěšnými. Převážná většina lidí na různých stupních řízení, sice o pokroku všemožně mluvila, ale současně ho všemi prostředky brzdila a poukazovali, že to u nich nejde a nemají takové možnosti, jako jsou ve Slušovicích. Když došly argumenty říkali , že Slušovice fungují nezákonně a na bázi kapitalismu. Tito lidé se báli tvůrčího pohybu a vzestupu osobností. Společenský pokrok nemohl nikdy spočívat v konzervaci stavu. Konzervatismus nemohl být žádnou perspektivou. Společenský pokrok měl vycházet z analýz plánovaného a docíleného. Společenské napětí vzrůstalo, vzrůstala nespokojenost i uvnitř komunistické strany.
Aby se aplikovaly zkušenosti ze Slušovic, muselo by dojít k mobilizaci celé společnosti. Potom povinností řídících orgánů je, aby nejkvalitnější kádry naší populace, s vědomostmi nového přístupu k vyšší produktivitě, větší konkurenceschopnosti našich výrobků a vyšší životní úrovni, měly otevřenou cestu vzhůru a mohly se v blízké budoucnosti, zapojit do procesu řízení a nahradily ty, kteří na svěřené úkoly nestačí.
Toto se ale nestalo a společnost se vyvíjela tak, jak známe z nedávné historie.
Federální vláda v roce 1988 konstatovala mj, že opotřebení základních prostředků v kožedělném průmyslu činí 63 %. Tato situace se promítala do zaostávání obuvnického průmyslu za světovou úrovní o 10–15 let! Z toho vyplývala nižší produktivita práce, nedostatečná pružnost ve struktuře vyráběné produkce a neschopnost konkurovat na zahraničních trzích.
I dnes neřešení rozporu mezi úrovní výrobních sil a úrovní výrobních vztahů přerostl do sféry společenské a hrozí i velikým výbuchem. Názory odborné veřejnosti i řadových občanů se zřídka kdy berou vážně, jejich obsah není zvažován, a je odmítán o to víc, když názor není v duchu volebního programu, a dobrou myšlenku vyřkl opoziční politik. Praxe dnešních politických organizací je už příliš idealizována.
R. Hegenbart mluvil s M. Jakešem na toto téma a říká:
„hovořili jsme na téma Agrokombinátu Slušovice a jejich řídícího systému, podporoval je. Souhlasil i s mým návrhem, aby jejich zkušenosti byly projednány v sekretariátu ÚV KŠČ a zobecněny pro veřejnost. Měl dokonalé a všestranné informace státních orgánů o vnitřní a mezinárodní situaci. Mohl rozhodovat a orientovat stranu správným směrem.“
Musíme zdůraznit, že myšlení Miloše Jakeše bylo vždy ideologické, neměl podnikatelského ducha, i když byl vychovaný v počátku své životní cesty Baťovým systémem. Dokonce se ve svých pamětech chvástal, kolik vyhodil řídících pracovníků z Baťových závodů, když nepodporovali komunistické myšlenky. Ani po 30 letech nepochopil, že když se zbaví řídícího managementu, tak světově proslulá firma jede chvíli setrvačností, ale nikdy nedosáhne té úrovně, na kterou má a měla potenciál.[1]
Možná by se historie vyvíjela jinak, ale dnes už sice můžeme říkat, „že kdyby se situace vyvíjela tak, bylo by jinak.“ Historie, ale nezná kdyby, můžeme si ale udělat ucelenou objektivní představu i když ze subjektivních poznatků. Směle mohu prohlásit ZAČALO TO VE SLUŠOVICÍCH.
Některé materiály budou také zpracovány v připravované nové knize
„Baťové versus Československo“
Děkuji za podklady, které poskytl Rudolf Hegenbart.
V Slušovicích únoru 2021
doc. JUDr. Ing. Karel Nedbálek, PhD., MBA
[1] NEDBÁLEK, Karel, Cesta Františka Čuby z Březové k JZD Slušovice, Slušovice: Monument, 2019. 1. Aktualizované a doplněné vydání 2020. ISBN 978-80-88143-27-7, s. 144.
