Daňové úlevy velkých firem a různých podnikatelských sektorů jsou dědičné zlo, které jsme zdědili především z dob pravicových vlád. A právě jejich exponenti dnes nejvíc křičí, jak se propadáme do dluhů. Přitom pravicová opozice se od jara předhání v divokých návrzích na ještě vyšší kompenzace svých voličských skupin a kritizuje vládu, jak málo plošně šanuje podnikatelské ztráty. Nejraději by, kdyby vláda všem zaplatila i ušlý zisk.

Zároveň se ale teď opozice farizejsky křižuje, když vidí sekeru v rozpočtu. Kdyby ona byla u kormidla, hodila by s chutí celou smyčku kolem krku nejnižším vrstvám, které by ze svých daní zaplatily „udržitelný komfort pánů podnikatelů“…  Každé čtyři roky nové auto, slušná dovolená v Thajsku a co nejméně platit na daních. A samozřejmě by se zapřísahala, že mimořádná opatření si vyžadují mimořádné výdaje a pohrdala by všemi zaostalými kritiky z levostředového tábora, že tak základní věc jako nutnost „udržet ekonomiku investicemi“ nechápou.

Nevidí si do huby, říkávala babička. A spoléhají se na to, že voliči této země (oni „prostoduší hlupáci“ Jana Jetmara) nemají dost mozkové kapacity, aby si pamatovali, co pravicové vlády napáchaly a proto je jistě znovu zvolí.

Jenže voliči nebudou fandit trojkoalici „OK09“ (ODS-KDU-TOP09) o nic víc než dosud, protože dobře vědí, že právě tyhle strany považují daňové extra buřty za své svrchované právo „těch chytřejších“.

Voliči u nás ale nejsou prostoduší hlupáci, ani bahno, ani idioti (vše copyright Jan Jetmar, volební manažer knížete Schwarzenberga) a už pár let si vyhodnocují, že nejhorší možný pocovidový scénář, je návrat k extrabuřtům Fialů, Kupků, Stanjurů, Bartošků a Pekarových.