Když německá kancléřka A. Merkelová před rokem pozvala do Německa všechny uprchlíky přicházející do Evropy ze zemí rozvracených válkami, okupacemi a podvratnou činností Spojených států a zemí NATO, především z Afghánistánu, Iráku, Libye a Sýrie, našlo to ohlas. Němci museli čelit milionové vlně migrantů volně procházejících napříč Evropskou unií. A rychle zjistili, že ten příval nezvládají.

Angele Merkelové ale trvalo celý rok, než prozřela. V rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung si nyní sypala popel na hlavu. Konstatovala, že Německo v minulosti nechalo hraniční státy Evropské unie, aby si s přicházejícími uprchlíky poradily samy, a přiznala, že: »V Německu jsme tento problém příliš dlouho ignorovali a potlačovali jsme nutnost najít panevropské řešení.« Připustila, že nepodporovala iniciativy k ochraně unijních hranic a kajícně dodala: »Tvrdili jsme, že si s problémem poradíme na našich letištích. To ale nefunguje.«

Pokud u Merkelové s rostoucími problémy Německa a celé Evropské unie došlo k určitému prozření a pokud začíná mluvit i o ochraně společných hranic EU, jde, troufám si tvrdit, o prozření jen částečné. V německé diplomacii i u řady dalších reprezentací členských zemí EU a bruselských špiček totiž nedochází k žádnému zásadnímu obratu.

S mimořádnou dávkou pokrytectví Merkelová i další odpovědní dál odmítají vyvodit závěry z toho, co k mnohamilionovým vlnám uprchlictví vede. Expanzivní politika a státně teroristické, silové metody vlád Spojených států, ekonomické vydírání a drancování chudých zemí nadnárodními koncerny a spoluúčast nejen členů NATO včetně Německa, ale i podíl Evropské unie na krytí a podpoře těchto metod jsou stále zamlčovanou a neřešenou příčinou. Zájem samotného Německa na expanzi NATO na východ i na Balkán a do Asie stejně jako spoluúčast Německa na rabování chudých zemí Asie a Afriky pokračuje.

Jako nanejvýš odpovědný hodnotím proto kritický postoj prezidenta republiky Miloše Zemana, který kancléřce Merkelové při její nedávné státní návštěvě v Praze na žádost o přerozdělování migrantů směřujících do Německa připomněl, že když je do Německa pozvala, není důvod, aby následky své neodpovědnosti přehazovala na Českou republiku a kohokoli jiného.

Jestliže ale Angelu Merkelovou odkázal do patřičných mezí prezident republiky, na stejně důsledné postoje českého předsedy vlády a ministra zahraničí jsem čekal marně. Od vlády ostatně je nutné požadovat mnohem víc než od prezidenta. Slepá a lokajská podpora expanzivní strategie NATO a lokajské postoje české vlády, jejích jednotlivých ministrů vůči vládě Spojených států, ale i Bruselu nás do budoucna zatahují do dalších, ještě vážnějších problémů, než je současná migrační krize.

Chceme-li přežít a žít v mírovém, bezpečnějším světě, pak řešením není a nemůže být expanze NATO, militarizace evropské a světové politiky a silové přetahování velmocí. Svět i Evropa čelí hrozbám, u jejichž zrodu stála právě taková sobecká, agresivní, neodpovědná politika. A servilní české vlády k růstu těch hrozeb přispěly. Poklonkováním a podlézáním vládám Spojených států, ale i podlézáním vládám současného už zase po dominanci v Evropě a po roli velmoci bažícího Německa.

Chtělo by to narovnat páteř oficiální české politiky. S lidmi, jako byli J. Zieleniec, C. Svoboda, V. Špidla, M. Topolánek, P. Nečas, K. Schwarzenberg a jako jsou B. Sobotka nebo L. Zaorálek, to ale možné není. Od nich se český občan nedočká ani tak polovičatých přiznání vlastních selhání, jakého byla schopna Angela Merkelová. Krize evropské i české politiky, její neschopnost řešit racionálně a efektivně nová sociální, kulturní i bezpečnostní rizika, je zřejmá. Změna lokajského stylu české politiky je nutná a jednou z podmínek je i výměna neschopných lokajů a všeho schopných kariéristů gumových páteří.

Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)

publikováno v deníku Haló noviny dne 6. září 2016