„Vracíme se strašným způsobem do doby bolševika, až mě to děsí,“ říká k tomu předseda Strany soukromníků ČR Rostislav Senjuk. A obavy mají i někteří zákonodárci. Poslankyně ODS Lenka Kohoutová připouští, že někdy „zavádíme tak trochu velkého bratra“.

Advokát Václav Vlk kritizuje dotazování bank na původ příjmů klientů a na jejich zaměstnání. „Komu je co do toho, jak jsem si vydělal peníze na koupi rohlíku, stejně tak je každému houby do toho, odkud se bere výplata, která přichází na můj účet. Devětadevadesát procent občanů nejsou zločinci a stát ani soukromé instituce nemají právo jakkoli je špehovat či šmírovat a lustrovat při jejich běžném životě,“ napsal právník.

Poslankyně Lenka Kohoutová z ODS potvrzuje, jaké důsledky měla aktivita jednoho bankovního ústavu pro jejího kolegu z koaliční strany LIDEM Viktora Paggia. „Když bance sdělil, že je poslancem, byl mu účet odepřen,“ potvrdila ParlamentnímListům.cz Kohoutová neuvěřitelný příběh, který se objevil i v médiích. Když poslanci přijímali zákon proti praní špinavých peněz, určitě nechtěli způsobit to, aby politici měli problémy dostat se k bankovnímu účtu.

„Takové věci jsou absolutně hloupé, ten výklad zákona je nadlimitní. Každý z nás má mít možnost normálně fungovat podle platných zákonů, dokonce i poslanec,“ uvedla poslankyně. Banky mají podle ní fungovat jako „normální racionální instituce, které zbytečně neobtěžují své klienty“. Požadovat po klientech mnoho informací je podle ní někdy na škodu. „Nechápu, proč by kdokoli, kdo dá jméno, bydliště, rodné číslo, číslo občanského průkazu, když vkládá nebo vybírá větší část peněz, měl ještě uvádět své povolání, počet dětí a šířku pasu,“ kritizuje poslankyně aktivitu bankovních ústavů, která jde i podle právníků nad rámec zákona.

Nikdo se nezamýšlí nad důsledky

Bankovní ústavy vysvětlily žádost o vyplnění údajů tím, že pouze reagují na žádost České národní banky, která uvedené informace požaduje v souladu se zákonem proti praní špinavých peněz, tedy proti legalizaci výnosu z trestné činnosti a v případné obraně proti podpoře mezinárodního terorismu. Advokát Vlk však uvádí, že „odmyslíme-li si fakt, že zákony nic takového nevyžadují, respektive vyžadují to pouze za přísně vymezených podmínek, které nedopadají bezobsažně na všechny, je mnohem hrozivější, že to někoho vůbec napadne používat a hlavně že se nikdo nezamýšlí nad důsledky, které takováto praxe má“.