Poprvé oslavíme sedmnáctý listopad a sametovou revoluci bez Václava Havla. Poprvé to bude trochu smutnější událost. Jak vy to vnímáte?

Je to jedna z řady událostí, které probíhají poprvé bez Václava Havla. Kupříkladu jeho narozeniny, FÓRUM 2000, tradiční setkání jeho přátel v hospodě 28. října. Vloni za námi přišel, jako pokaždé rovnou z recepce na Hradě. Teď se už žel nedostaví.

Dost lidí smýšlí o uplynulých dvaadvaceti letech jako o pochodu do pekla. Jak je vidíte vy?

Nepřikláním se ani k jednomu extrému. Tedy ani k tomu, že je všechno špatně a že za komunistů bylo líp, ani že je vše v naprostém pořádku, jenom se objevují drobné chyby. Začátek naší cesty k demokracii byl dobrý a správný, ovšem vzápětí různí vypečenci uviděli svou příležitost, jak si v relativně krátkém období nacpat kapsy a jak získat moc. Jejich vliv ovšem není absolutní. Dnes jsou vyšetřováni někteří korupčníci, došlo k výrazným změnám na pražském magistrátu, v dopravním podniku i jinde. Je to cesta klopotná, ale je po ní třeba klopýtat dál. Stále jsou slušní a čestní lidé. Moc mne potěšilo, když byli nedávno zvoleni za senátory Eliška Wagnerová a Libor Michálek.

Více rozhovorů ZDE

Někteří dnes dávají do jedné linie Tomáše Garrigue Masaryka, Havla. Kdo ze současných prezidentských kandidátů by mohl v této linii humanismu pokračovat a proč?

Z momentálních prezidentských kandidátů by mohl v duchu a idejí Václava Havla působit Karel Schwarzenberg. Ovšem nedával bych rovnítko ani mezi Havla a Masaryka, ani mezi Schwarzenberga a Havla. Jsou to přece jen dosti rozdílné osobnosti. Pokud sežene dostatek podpisů Táňa Fischerová, jistě by to byla dobrá prezidentka. Nebo Vladimír Franz. To by bylo, jako když Američané zvolili prezidentem Baracka Obamu.

Některé akce k uctění Havlovy památky, například otevření letiště, byly dosti elitistické. Osakovaní pánové, dámy v kostýmech a za plentou se na ně dívali obyčejní lidé. Myslíte si, že by se to Václavu Havlovi líbilo?

Měl jsem výhrady k přejmenování letiště, ale budiž. Letiště máme, teď ještě aby Václava Havla připomínalo i něco duchovnějšího nežli letiště.

S kritikou na jeho hlavu se po jeho smrti roztrhl pytel. Spisovatelka Irena Obermannová napsala, že byl srab a Petr Hájek z Hradu, že sloužil lži a nenávisti. Nemyslíte si, že jsou naopak srabi lidé, kteří s takovou kritikou přicházejí nyní?

Irena Obermannová je spisovatelka a byla a je inspirována svými zážitky. To jí nelze zazlívat. Hájek z Hradu nám zase prozradil, že pravým a dosud utajeným pravdoláskařem byl a je Václav Klaus. Pro mne velmi překvapivé zjištění.

Kdy se podle vás Češi dostanou z takových vypjatých emocí a osobnost Václava Havla bude moci být posouzena objektivně?

Většina knih, které o Václavu Havlovi vyšly po jeho smrti, byla vydána s vidinou snadného a rychlého zisku. A prakticky žádná z nich nemá valnou hodnotu. O to víc si cením publikace, která vyšla o půl roku dříve, a je to jednoznačně nejlepší kniha, která byla o Václavu Havlovi napsána a vydána. Mám na mysli dílo Martina C. Putny Václav Havel - Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století. Doporučuji všem k přečtení, jiné knihy zahoďte. Ostatně čtěte Havla samotného, v jeho díle najdete mnoho podnětných myšlenek.