Co si myslíte o vítězství komunistů ve volbách. Není třeba se toho bát?

Volební úspěch komunistů ve mně rozhodně nebudí nadšení, ale bát se? To ne. Minulost, na kterou nesmíme zapomínat, jistě může zavdávat příčiny k obavám, ale svět se změnil, a myslím, že komunisté bez moskevské síly v zádech nemohou zopakovat hrůzy, které po únoru 1948 předvedli v Československu a v celé střední a východní Evropě. A pak, jak by na krajské úrovni znárodňovali podniky, kolektivizovali zemědělství, pořádali politické procesy a podobně?

Proč si myslíte, že komunistům přibylo tolik voličů?

Část voličů nepochybně ke komunistům přešla od sociálních demokratů, a když vidím vystoupení sociálně demokratických vůdců, ani se nedivím. Komunistickou ideologii nesdílím ani za mák, nikdy jsem jejich stranu nevolila a volit nebudu, ale musím uznat, že jejich politici mluví věcněji a mohou být pro lidi levicového smýšlení přesvědčivější. Krom toho musíme počítat s protestními hlasy, kterými chtějí voliči vyjádřit, že jsou nespokojeni s dosavadní mocenskou garniturou. Ale hlavně: komunisté přece od listopadu 1989 nejsou u moci a nemohli se tedy podílet na velké korupci, v očích mnoha lidí jsou „čistí“.

Někteří komunisté na krajích už se vyjádřili v tom smyslu, že by chtěli pomáhat krachujícím podnikům jakousi správou a tak dále. Nepůjde o návrat k řízenému hospodářství?

Nu, podporu krachujícím podnikům slibovali. Jen mi není jasné, kde na ni v krajských rozpočtech chtějí vzít. A znovu opakuji: kraje ještě nejsou celá země, o přechodu, byť částečnému, k řízenému hospodářství by musel rozhodnout parlament.

Nemáme se obávat pohrom na poli lidských práv?

Podílet se na moci v několika krajích ještě neznamená ovládnout tam policii a soudnictví. Jistě, někdo z hejtmanského úřadu může zvednout telefon a zavolat do místních médií, že o tom či onom se má, nebo naopak nemá psát, ale to se přece děje i teď. A vůbec, když je možné poslat člověka do vězení za to, že přimaloval na předvolebních plakátcích politikům tykadla, měli bychom se o svobodu obávat už teď, za poměrů, které označujeme za demokratické, ne?