Jaká je v ČSSD teď atmosféra před stranickým sjezdem ?

Atmosféra před tímto sjezdem ve srovnání s atmosférou před sjezdem minulým se mi jeví jako daleko klidnější - z  regionálního pohledu určitě. „Přátelskovražedné“ vášně by mohl nyní rozněcovat jen ten, kdo upřednostňuje své osobní ambice před naplněním sociálnědemokratického programu. Takové případné  pokusy by sjezd měl rezolutně odmítnout, neboť by mohly zmařit velmi nadějné vyhlídky ČSSD v supervolebním roce 2014.  

Jak moc ovlivnily situaci ve straně prezidentské volby?

Prezidentské volby se samozřejmě do situace v ČSSD promítly. Na jedné straně neuspěl, byť velmi čestně, sociálnědemokratický kandidát, na druhé straně vítězství  jiného levicového kandidáta je  pozitivním faktem, dávajícím ČSSD mocnou posilu v boji proti této vládě a větší šanci na úspěšné vládnutí po příštích volbách, než by to bylo s prezidentem pravicové orientace. A  navíc evidentně dochází k otupování dlouholetého napětí mezi Milošem Zemanem a ČSSD. Čerstvé setkání prezidenta s hejtmany to až idylicky potvrzuje.   

Poškodila část vedení Dienstbiera během prezidentské kampaně ?

Postoj části představitelů ČSSD, kteří nepodpořili kandidáta své strany, je skutečně politickou anomálií, nemající u nás i ve světě snad obdoby. Jiří Dienstbier by bez tohoto excesu zřejmě dosáhl ještě podstatně lepšího výsledku. Slepá politická kázeň jistě není ve straně žádoucí, ale v tak zásadní záležitosti je nerespektování většinového usnesení úkazem, který prestiži ČSSD rozhodně neprospěl.

V souvislosti s Dienstbierovou kritikou Miloše Zemana a SPOZ se hovoří o tom, zda obhájí post místopředsedy ČSSD. Bylo by pro stranu dobré, aby se Jiří Dienstbier udržel ve vedení?

Jiří Dienstbier by měl obhájit post místopředsedy (olomoucká krajská konference ho nominovala). Bez něj by - mimo jiné pozitivní aspekty jeho činnosti - ČSSD nepochybně přišla o mnohé sympatizanty ze společenských sfér, kteří dříve sociální demokracii nepodporovali. Nepochybně bude přes svou kritičnost k Miloši Zemanovi muset najít, jako realistický politik, k němu, coby prezidentu, svůj modus vivendi (způsob soužití – pozn. redakce).