Pane Bubníku, vy v současné době hrajete v Divadle Bez hranic Caligulu. Jak se vám tahle postava hraje? Musel jste si o ní hodně nastudovat? Nebo jste to ponechal na scénáři a scenáristovi samotném?

Postava Caliguly patří nejen v dějinách, ale i v rámci divadelní literatury k mimořádným osobnostem. O této roli se říká, že je to "role rolí“, tak jako například Hamlet nebo Lear. Samozřejmě, že jsem si musel dopředu něco načíst, ale samotný text je tak silný a inspirující, že herce v podstatě sám vede. Navíc český překlad paní Šabatkové patří podle mého názoru k vrcholům českého překladatelského umění.

Císař Caligula byl zpočátku vládcem poměrně uznávaným – pak u něj nastal zlom, zřejmě v důsledku nějaké duševní choroby, a stal se tyranem. Než došel svého tragického konce, nadělal hodně zla. Nepůsobí na vás ten jeho osud tak trochu stále aktuálně, když určitě vnímáte, co se kolem nás ve světě děje nyní?

Caligula je jedním z typických příkladů známého rčení "Jak chutná moc“. Pokud je tento moment ještě podpořen psychickou labilitou a tendencí k absolutistickému chování a jednání, je o to nebezpečnější. Pokud vyznění představení rezonuje pro diváky s některými případy současnosti, aniž by bylo nutné hru aktualizovat moderním pojetím, opět to dokazuje kvalitu a sílu Camusova textu.

Jste herec, občan a také člověk vycházející z euroatlantické civilizace – pokud se zeptám tedy nejdřív na to, zda jako občan Evropy (a ČR) necítíte nějaké obavy v důsledku vývoje událostí – jaká by byla vaše odpověď?

Přestože jsem byl proti vstupu ČR do Evropské unie, cítím se být samozřejmě součástí euroatlantické civilizace. To, co se děje kolem, samozřejmě sleduji a současná situace na Ukrajině a nebezpečí islámského terorismu mne kvůli blízkosti, ve které se vše odehrává, nenechává klidným ani lhostejným.