„V roce 2101 bude průměrný věk občana České republiky 50 let, počet obyvatel klesne na 7,68 milionů. Česká společnost tak bude vypadat výrazně jinak. Třetina obyvatel bude totiž starší 65 let,“ říká socioložka a vědecká pracovnice Západočeské univerzity v Plzni a Katedry genderových studií Univerzity Karlovy Jaroslava Hasmanová Marhánková. Jak dodala, demografické grafy odvozují, že současní třicátníci se dožijí 90 let, dnešní šedesátníci 88 let (v roce 2012 byl průměrný věk Čecha přitom 41 let).

„Ovšem pozor, důvod, proč o tom mluvím já i ostatní, není ten, že bychom tento proces vnímali jako riziko. Rizikem však je ignorování jeho následků z dlouhodobého hlediska,“ podotkla ještě socioložka. Na podporu svých slov přidala další čísla. Uvedla, že podle průzkumů veřejného mínění 65 procent Čechů souhlasí s tím, že při přijímání zaměstnanců záleží na tom, kolik jim je let. Zkušenosti se ztrátou práce kvůli věku – ať už na vlastní kůži, či ve svém okolí – potvrzuje 32 procent české populace. „A to nejčastěji u lidí ve věku mezi 45 až 59 lety - tedy nikoli tom úplně hraničním. Srovnáme-li to například se Švédskem, tam tuto zkušenost má pouhých 18 procent občanů,“ vysvětlila dál socioložka Hasmanová Marhánková.

Senioři - politická i kupní síla budoucnosti

I proto zdůraznila, že je třeba začít na seniory pohlížet jinak – z více pohledů – včetně toho, jak s nimi počítat na trhu práce. „Senioři brzy budou velkou politickou i kupní silou. Přtom současný stav jejich postavení ve společnosti příliš neusnadňuje. Dochází často k věkové segregaci – kdy se senioři scházejí pouze se svými vrstevníky, nikoli s lidmi všech generací, kterým by mohli předat své zkušenosti. Dochází k jejich vyčlenění i v řadě rodin, a tak děti nevědí, co obnáší život jejich babiček a dědů – neznají specifika, která k jejich věkové kategorii patří a když, tak pouze zprostředkovaně. I to pak hraje roli v pohledu na seniory. V neposlední řadě je pak třeba zmínit to, jak se k seniorům staví média. Mediální prezentace jejich skupiny je dost často spojována jen s jakousi panikou – nebude na důchody, zkolabuje zdravotní systém. To je přece mylné – když jsou ty prognózy zřejmé již několik desítek let dopředu, dá se s nimi pracovat  a připravit se na ten stav,“ zdůraznila ještě Jaroslava Hasmanová Marhánková. Nutno upřesnit, že se ve své práci dlouhodobě věnuje tématům stárnutí a genderu. Pracovala na projektech zaměřených na analýzu aktivního stárnutí i životní styl českých seniorů a seniorek.

Ke stárnutí populace dochází však nejen u nás, ale i v dalších zemích severní a západní Evropy díky pokrokům v medicíně, lepším životním a pracovním podmínkám i sociálnímu rozvoji. Roli v tom hraje mnohdy i záměrná a plánovaná bezdětnost, trend životů takzvaně single (bez partnera). Počet i podíl starších osob tak trvale roste (výjimku tvoří některé světadíly - Afrika, částečně Jižní Amerika a Asie). Zůstaneme-li u čísel, jen od roku 2002 do roku 2011 se věkový průměr českého obyvatelstva zvýšil o 1,7 roku (vyplynulo to z údajů ČSÚ). A trend má pokračovat i nadále – zatímco v roce 2007 představovali lidé starší 65 let 14,6 procenta naší populace, podle predikcí Českého statistického úřadu to bude v roce 2050 více než jedna třetina – a ta, jak je uvedeno výše, se ustálí přibližně i do doby o 50 let později.

Stárnutí u nás se nevymyká průměru v jiných zemích. Ale...

Aby však nevznikl mylný dojem, problematika jde napříč mnoha zeměmi. Ve srovnání s ostatními evropskými státy patří stárnutí českého obyvatelstva k průměru. Nejstaršími státy Evropy jsou Rakousko, Řecko, Finsko, Itálie a Německo – tam je průměrný věk občana 42 a více let. Nejmladšími státy na druhé straně jsou pak Irsko, Island a Makedonie, kde je průměrný (medianový) věk jejich občana pod 36 let.