Pan M. V. z Varnsdorfu pobíral doplatek na bydlení na ubytovně 6000 korun. Pokrýval mu tedy kompletní náklady spojené s tím „mít střechu nad hlavou“. Jaké však bylo jeho překvapení, když mu jednoho dne přišlo úřední oznámení, že mu bude snížen na 4200 korun – tedy, že úřad bude nadále zohledňovat náklady na jeho bydlení jen ve výši 70 procent skutečných nákladů.

„Byl to velký problém, protože šanci na to si nějak přivydělat nemám. Znamenalo by to tedy, že bych se stal dlužníkem a následně velmi brzy bezdomovcem,“ posteskl si nad úředním rozhodnutím pan M. V. Jelikož však bylo jasné, že rozhodnutí nelze jen tak lehce zvrátit, obrátil se v květnu na veřejného ochránce práv se žádostí o prověření správnosti verdiktu.

Čekala by ho rychlá cesta na ulici, ale řešení se našlo

„Stěžovatel nám napsal žádost o prověření postupu Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Varnsdorf. Ten se skutečně týkal snížení doplatku na bydlení z částky 6000 Kč na 4200 Kč a odůvodnění, že úřad nadále bude zohledňovat náklady na bydlení stěžovatele pouze ve výši 70 procent skutečných nákladů. A to i když skutečné náklady na bydlení činily 6000 korun,“ popsala ParlamentnímListům.cz jeden z případů, kterým se kancelář ombudsmana letos v květnu zabývala, Iva Hrazdílková.

V rámci šetření se pak ukázalo, že nová částka 4200 korun byla stanovena jako částka vyjadřující výši úhrady, která je v místě obvyklá jako nájemné ve srovnatelných bytech ve vlastnictví města.

Úřad pochybil

„Veřejný ochránce práv přesto dospěl k závěru, že úřad pochybil při stanovení výše doplatku na bydlení. V případě takzvaném ‚jiné než nájemní formy bydlení‘, pod které je třeba bydlení na základě smlouvy o ubytování v ubytovně podřadit, uvádí zákon o pomoci v hmotné nouzi výčet nákladů, které se započítávají do tzv. odůvodněných nákladů na bydlení pro účely doplatku na bydlení. S odkazem na náklady uvedené pro nájemní, vlastnickou či družstevní formu bydlení  - tedy na nájemné, úhradu služeb, úhradu nezbytných spotřeb energií. Z povahy věci plyne, že v případě ubytovny jde o náklady obdobné, neboť cena za ubytování je povětšinou stanovena jednou částkou prostřednictvím sazeb za den. Pro jednotlivé formy bydlení však zákon o pomoci v hmotné nouzi zvlášť stanoví maximální hranice, v nichž je možné náklady na bydlení zohlednit. V případě již zmiňované ‚jiné než nájemní formy bydlení‘ je stanoven limit prostřednictvím normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů,“ vysvětlila kancelář ombudsmana.