Nedá mi to se hned v úvodu nezeptat, jak jste přišla k vašemu prostřednímu jménu Teska? Co znamená? Nezažíváte s ním někdy kuriózní situace?

Jméno Teska jsem získala v říjnu 2009. Je to příjmení manžela, se kterým jsem studovala na Právnické fakultě UK v Praze a po 13 letech „dobývání“ jsme se vzali. Je pravdou, že kuriózní situace zažívám. Někteří lidé si myslí, že mám něco společného s obchodním řetězcem, případně, že je to moje křestní jméno a oslovují mě „Tesko“.

Advokacie je spíše záležitostí, kde lidem do smíchu moc není – jde v ní o spory a většinou vážné věci. Podobné to je i se zdravotnictvím. Vy jste tyto dvě oblasti propojila. Proč? Šla jste si za tím cílem dlouhodobě nebo vás tam životní cesty a praxe postupně dovedly?

Po ukončení právnické fakulty  v roce 1999 jsem nastoupila na Ministerstvo zdravotnictví, kde jsem se blíže seznámila se zdravotnickým právem. Velmi mne tato oblast zaujala. Po téměř osmi letech na ministerstvu, během nichž se vystřídalo devět ministrů, jsem se rozhodla odejít a dále působit v advokacii. Logicky jsem se specializovala na zdravotnické právo. Od roku 2008 jsem odbornou asistentkou Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK. Zdravotnickému právu se tedy věnuji dohromady 15 let.