Jako příklad touhy po extrému uvedl v Českém rozhlase nedávné zakrytí slunce Venuší. Někteří lidé po této kuriozitě prahli tak moc, že kvůli tomu vstávali, připravovali se, dokonce investovali peníze do potřebného vybavení. Jiní raději zůstali v posteli. Právě to podle Duky ukazuje paradox moderní společnosti.

„Je tu zřetelné napětí mezi lidskou pohodlností, nechci přímo říci leností, a touhou po silném zážitku,“ píše Duka. Takže je možné se stát na jeden den popelářem. On sám se prý jednou málem stal podobným „dárkem“, když se kdosi rozhodl, že svému bližnímu daruje den s kardinálem.

Tato touha se podle něj přenáší i do duchovní oblasti. „Chtěli bychom prožívat intenzivní pocity, vidět zázraky, zažít opravdu něco božského,“ myslí si. Lidé jsou potom podle něj zklamaní, když duchovníí život probíhá obyčejně, bez vzrušení, zpěvu andělů a otevírání nebes.

„Měli bychom spíš hledat zázraky a žasnout právě nad „obyčejnými“ květy na louce, nad darem nesamozřejmého přátelství či lásky,“ doporučil v Českém rozhlase metropolita. Občas by podle něj neuškodilo projevit vděčnost, že žijeme se střechou nad hlavou, s plnými talíři a v míru.