Pětačtyřicetiletá Pavlína žije v menším městě, proto netouží po tom, aby bylo její jméno zveřejněné v médiích. Žije totiž navíc v regionu, kde si při hledání práce člověk příliš vybírat nemůže. Když před časem přišla o práci v jediné větší firmě, s velkým optimismem se do budoucna nekoukala. Jak se ukázalo, obavy byly na místě, poněvadž nakonec byla i přes intenzívní snahu bez práce dlouhých osm měsíců.

„Posílala jsem životopisy na všechna možná místa, telefonovala, 'mailovala' na řadu inzerátů, ale vše bylo většinou bez jakékoli odezvy. Jaká tedy byla radost, když se mi ozvali z nedalekého města, že pro mě práci mít budou – stačí prý jen, abych následující den k nim přijela,“ popsala Pavlína. Neváhala tedy a vydala se do dvacet kilometrů vzdáleného místa, aby se opět stala „pracujícím člověkem“. Vše prý vypadalo naprosto ideálně, podmínky nastavené zaměstnavatelem v té menší firmě se zdály být ideální – včetně těch platových.

Měsíc uplynul, ale výplata nikde

Problém přišel po měsíci, v době, kdy personalistka mluvila o termínu výplaty. Ta totiž nepřišla. Pavlína dva, tři dny ještě otálela, ale pak se osmělila vznést dotaz. Až při otázce, na kterou neuměl nikdo hned tak odpovědět jen proto, že byl ve firmě stejně krátkou dobu jako ona, si uvědomila, že vlastně nikde kolem ní nejsou zaměstnanci, kteří by se honosili s tím, že tam pracují delší čas – vyjma vedení. Uvědomila si i to, že nemá stále ani po měsíci v ruce pracovní smlouvu, a tak se rozhodla na personalistku, která ji přijímala, zatlačit.  Ta se jí a postupně i ostatním však zapírala.

„Asi věděla v té době proč, poněvadž peníze prostě nepřišly, a i když jsme stále věřili v to, že se to vyřeší, nedorazily ani za další týden. A pak nám jeden z nadřízených oznámil, že firma končí. Bylo to naprosto hrozné pro nás všechny, co jsme tam přišli po dlouhém čekání s velkými nadějemi,“ popsala ParlamentnímListům.cz nepříjemnou zkušenost Pavlína. Netušila ještě, jaké potíže bude muset řešit, až se bude opět hlásit na úřadu práce – neměla totiž v ruce smlouvu o pracovním poměru, z firmy nemohla (a ani ostatní) dostat zápočtový list. Přesto se nakonec šlamastyka podařila vyřešit – a to právě díky pomoci úřednic úřadu práce…

Roste počet firem v insolvenci, problém není jen okrajový

Podobných případů je však poslední dobou v Česku stále víc. Vliv na to má hospodářská krize, rostoucí počet firem v insolvenci. Bohužel, pro zaměstnance, kteří jsou tímto jevem postiženi, to může mít naprosto katastrofální následky – každý z nich musí měsíčně něco pravidelně platit, a pokud mu, byť na jediný měsíc, finanční příjem, se kterým počítá, vypadne, na problém je zaděláno.

„Data za celý český trh bohužel nemáme, ze zkušenosti však můžeme říci, že počet podobných situací roste v posledních třech letech. Ostatně jen za letošní únor bylo podáno kolem 480 insolvenčních návrhů na firmy a podnikatele kvůli dlužným fakturám. A tyto problémy se netýkají už jen menších firem, přesto, že přirozeně převažují. Jelikož se ale zaměstnanci často neumějí účinně bránit, případně se obávají situaci řešit a na místo domáhání se svých práv včas raději vyčkávají a doufají, že se situace vyřeší sama, potíže na sebe pak nenechají dlouho čekat. To, že by se situace totiž vyřešila sama, se v drtivé většině případů nestane,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Tomáš Hejda, který mediálně zastupuje server vymahani-bez-poplatku.cz.