Například to, že se svými přáteli slavil zamítnutí evropské ústavy ve Francii tak hlasitě, že přijela policie kvůli rušení nočního klidu.

Hlasitá Marseillaisa a kalba do rána

„Musím připomenout naši malou oslavu, kterou jsme s řadou přátel a spřízněných duší bez jakýchkoli příprav – mobilovým svoláním se – uspořádali ve smíchovském Erpetu, v krásné teplé jarní noci na terase tohoto sportovního centra. Jména přítomných nebudu prozrazovat, ale zapíjeli jsme to téměř do ranních hodin. Někteří si přitom vzpomněli na slova Marseillaisy, dokonce ve francouzštině. Nakonec přijela policejní hlídka, že rušíme noční klid,“ pochlubil se prezident.

„Naše radost však netrvala dlouho. Brzy bylo pochopeno, že už nikdy nesmí být vyhlašováno referendum, aby to lidé zase nezkazili,“ dodal smutně Klaus.

Zamyšlení nad uplynulými 23 roky. Paměti někdy příště

Kniha je zamyšlením nad uplynulými 23 roky, nejde však o paměti. Hlavní tezí Klause je, že soudobý svět se od idejí svobody, parlamentní demokracie a tržní ekonomiky stále více vzdaluje.

Jádrem knihy je její druhá část, která má 15 subkapitol. V nich prezident diskutuje „uzlové“, zlomové a klíčové okamžiky uplynulých 23 let od pádu komunismu po arabské jaro.

Kromě mnoha jiných věcí, od EU, rozpadu Jugoslávie, Maastrichtské smlouvy, sjednocení Německa či 11. září a boje proti terorismu, se Klaus vrací například i ke kritice svého předchůdce ve funkci prezidenta – Václava Havla.