Zabití Františka Mrázka nebyla obyčejná vražda. Mrázek byl člověk, který měl zásadní vliv na politiku, byznys, státní správu, policii či tajné služby. 25. ledna roku 2006 se před sídlem své firmy šéf podsvětí skácel k zemi. Neznámý vrah ho trefil do hrudi speciálně upraveným nábojem. Tahle vražda ukončila jednu éru českého organizovaného zločinu. A zároveň spustila jedno z nejrozsáhlejších vyšetřování v novodobých dějinách policie.

Reportér Jaroslav Kmenta, který napsal trilogii Kmotr Mrázek, připomíná, že se Mrázek osobně – a často i velmi důvěrně – znal s lidmi, kteří formovali práci a rozhodování mnoha čelných politiků této země. Z legendárního policejního spisu Krakatice, který mapoval nelegální aktivity bosse Mrázka do roku 2002, je zřejmé, jak rozsáhlý a neuvěřitelný záběr měly jeho kontakty.

Měl kontakt na každého vlivného politika

„Když chtěl vědět, co se odehrávalo na některých schůzkách tehdejšího šéfa sněmovny (dnes prezidenta) Václava Klause, vytočil číslo na Milana Velka, Klausova přítele. Když potřeboval mít přehled o dění ve sněmovně, stačilo, aby vyslal svého lobbistu Igora Šafranka za tehdejším šéfem rozpočtového výboru (později ministrem financí) Vlastimilem Tlustým,“ píše Kmenta v MF Dnes.

Když se zabýval agendou tehdejšího poslance (a pozdějšího ministra vnitra) Ivana Langera, důvěrně si popovídal s Langerovým přítelem, realitním magnátem Luďkem Sekyrou. „A pokud sháněl pomoc nebo informace z jednání vlády, měl k tomu osobu nejpovolanější: šéfa poradců tehdejšího premiéra Miloše Zemana Miroslava Šloufa,“ uvádí Kmenta, že za ním jezdil dokonce na Úřad vlády, jak to říkal v odposleších: „jen tak na řeč, sladit noty“.

Sbírání důkazů vyneslo vyšetřovatelům kriminalizaci

Připomíná také, že informace z Mrázkova okolí a jeho vazby na významné osobnosti byly přitom natolik citlivé a výbušné, že ovlivňovaly českou politiku i po jeho smrti. Když se snažil speciální policejní tým z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu sbírat důkazy o všech Mrázkových aktivitách, setkal se s neochotou vedení ministerstva vnitra, nezájmem státních zástupců, či dokonce se snahou členy tohoto týmu kriminalizovat kvůli údajným nepřesnostem v cesťácích.

Když ředitel útvaru Jan Kubice přinesl průběžné výsledky pátrání kolem vraždy Mrázka do parlamentu a nazval je Zprávou o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, vypukl politický skandál, který tehdy – v květnu 2006 – ovlivnil i volby. Ti, u nichž se později díky spisu Krakatice objevily důkazy o jejich (byť nepřímém) spojení s Mrázkem, v politice – více či méně i kvůli Mrázkovi – skončili.

Z politiky se už poroučeli Šlouf, Tlustý i Langer

Namátkou: Josef Hojdar (ČSSD), Miroslav Šlouf (ČSSD), Vlastimil Tlustý (ODS), Ivan Langer (ODS). A ti, kdo poznali díky případu Mrázek odvrácenou tvář české politiky nejvíce, jsou dnes shodou náhod a dějinných zvratů na vrcholu. Šéf týmu, který Mrázkovu vraždu vyšetřoval, vyšetřovatel Jaroslav Hruška je náměstkem ministra vnitra a jeho tehdejší šéf, ředitel ÚOOZ Jan Kubice, je dokonce ministrem vnitra.