V rozhovoru s Lubošem Xaverem Veselým se vyjádřil i k relativnímu úspěchu své strany v nedávných předčasných sněmovních volbách. K proklamovaným změnám je však místopředseda SZ spíše skeptický. „Změna se nekoná," říká.

O čem osobně Vás přesvědčil výsledek posledních voleb?
Voliči nevnímají nová uskupení jako ohrožení demokracie, naopak: Často tak vnímají mnohem spíš strany tzv. zavedené. Významným tématem vedle obecné touhy po „změně“ byla práce, zaměstnanost. Babišovo ANO získalo voliče vedle „změny“ právě na tom, že umělo přesvědčit o tom, že bude umět svou ekonomickou politikou zároveň omezit korupci a zajistit lidem práci.

Co se odehrálo, vzhledem k výsledku voleb, uvnitř SZ?
Zatím nic. Výsledek je opatrně vykládán jako úspěch, aby nebyl důvod ke změnám.

Co bylo tím elementem, který SZ chyběl k překročení hranice vstupu do Poslanecké sněmovny?
Bylo jich víc a je obecně těžké říct, který byl nejdůležitější. Za poslední tři roky se Strana zelených od vypadnutí ze sněmovny hodně změnila a posunula, potvrzením této proměny byl i odchod Martina Bursíka a Kateřiny Jacques ze strany letos na podzim: Zelení jsou dnes mnohem víc sociálně orientovaní, než tomu bylo v letech 2006-10. Svou proměnu jsme ale neuměli voličům dostatečně sdělit: Nebyli jsme "změnou". To je jedna věc. Druhá je ta, že zelení vedli v těchto volbách opět velmi obtížný boj se syndromem "propadlého hlasu", tedy obavou mnohých, že se stejně SZ do sněmovny nedostane a že tedy jejich hlas přijde vniveč: Nebyli jsme realistickou alternativou. Zatřetí je to myslím fakt, že SZ má sice silné zázemí v několika velkých městech, zejména pak v Praze, ale v mnoha i třeba okresních sídlech vůbec neexistuje. Důraz na několik celostátních osobností ve volební kampani nemůže nahradit naši faktickou nepřítomnost ve veřejném prostoru mezi volbami.

Umíte si teoreticky představit, za současného rozložení sil, že SZ by byla v Poslanecké sněmovně? S kým byste vlastně mohli spolupracovat?
Byli jsme ve vedení strany ve shodě, že míříme do opozice, což by současné rozložení sil ve sněmovně dobře umožňovalo. Na místní úrovni je to trochu jiné, ale na celostátní úrovni jsou programové rozdíly například v oblasti energetiky, ochrany životního prostředí, dopravy, ale i školství nebo kultury mezi námi a ostatními příliš velké. My jsme moderní západní strana, ostatní vězí po uši v postkomunismu.

Jak se odrazil výsledek voleb směrem v členské základně SZ? Např. odliv členů?
U nás prohra znamená vždycky naopak příliv nových členů. Přihlásily se jich necelé dvě stovky.

S jakými pocity sledujete vývoj na politické scéně?
Změna se nekoná. Ostatně, politika není slušná nebo neslušná, je prosazováním zájmů. Dokud budou na světě peníze, budou i ti, kdo je mají, a ti, kdo je nemají, tedy bohatí a chudí, a bude tedy i pravice a levice. Toto dělení politiky mi přijde nejtransparentnější a nejvíc mi vadí, když se tato politická protikladnost zastírá. A to se u nás, ale i jinde ve světě, děje stále víc. Občas k tomu přispíváme i my.

Na jak dlouho odhadujete životnost koalice ČSSD, ANO, KDU-ČSL?
Ta koalice nemá skutečnou koaliční alternativu, takže myslím, že pokud se jedna nebo druhá z velkých stran koalice nerozpadne, vláda spíše vydrží.

Sám považujete ANO za podnikatelský projekt. V čem vidíte největší riziko a slabiny?
Věci veřejné nelze řídit manažersky, protože to je technokratismus, který předpokládá, že existuje jedno správné řešení. To ale v demokracii neplatí: Řešení je nekonečné množství a jejich volba je politikum - každé někomu prospěje a jiného poškodí. ANO nemá žádný myšlenkový systém, který by umožňoval předvídat, jak se zachová v té které situaci. Je to po TOP 09 a VV opět subjekt založený na autoritě svého zakladatele a snad ještě orbitalu osobností okolo něj. Sjednotit politické názory například Martina Komárka a Jany Lorencové, kteří jsou oba za ANO poslanci, považuji vlastně za nemožné. A takto protikladných dvojic tam najdete plno. To je riziko pro ANO samotné. Ale hlavní hrozba tohoto projektu spočívá v tom, že si určitý podnikatelský subjekt privatizuje politiku. Pokud nebude svá rozhodnutí dělat přímo v zájmu korporace Agrofert, rozhodně nepůjde proti těmto zájmům. A to je zájem velkého byznysu, který ze své povahy potřebuje trojí: omezovat práva svých zaměstnanců a tím snižovat náklady, eliminovat konkurenci a tím rozšiřovat svůj trh a dosáhnout na co největší podíl veřejné podpory a tím optimalizovat celkovou bilanci.