O tom prý svědčí jen výčet termínů, které díky Klausově hospodářské politice vznikly. Například bankovní socialismus, či privatizace incestem. Díky tomu prakticky ze dne na den vznikla nová vrstva miliardářů, jejichž zadlužené společnosti musely být na konci devadesátých let sanovány ze státního rozpočtu.

Klaus prý dobře věděl, že pokud by některé průmyslové giganty jako Poldi Kladno či společnost Chemapol zbankrotovaly, smetla by jej vlna lidového hněvu již někdy v roce 1995. A protože se mu již tehdy přezdívalo „Velký Narcis“, nechtěl něco takového připustit.

Stvořil proto systém, ve kterém byly velké banky pod kontrolou vlády, respektive ODS, která na ně tlačila, aby úvěrovaly kdejaký nesmyslný a megalomanský projekt, který byl zrovna potřeba. O tom, kdo dostane na svůj byznys úvěr, tedy nerozhodovala neviditelná ruka trhu, ale ruce ministrů či členů grémia ODS.    

Kolem bank se prý vyrojilo mnoho „lobbistů“, kteří dokázali průmyslovým kapitánům dohodit potřebnou přízeň. Třeba „kmotr“ František Mrázek byl podle Léka známý tím, že „uměl“ Českou spořitelnu a později zkrachovalou IPB.

Privatizace "incestem"

Velcí kapitáni tehdejšího průmyslu jako Vladimír Stehlík, František Chvalovský nebo Václav Junek díky tomuto systému bez problémů dostávali obrovské úvěry a na ně skupovali další a další podniky. Například společnost Chemapol od chemického a farmaceutického průmyslu expandovala až do oblasti zbrojařství a dokonce i realit (známý nákup paláce Lucerna od rodiny prezidenta Havla). Díky tomu se rodily zcela nepřehledné konglomeráty vztahů, kdy mateřské společnosti zakládaly společnosti dceřinné, ty následně i „vnučky“ a pak třeba babička s vnučkou společně ovládly úplně jinou společnost.

Těmto absolutně nepřehledným „rodinným“ strukturám se prý začalo mezi zasvěcenými přezdívat „privatizace incestem“. Jako perlička může posloužit, že impérium Václava Junka a firmy Chemapol bylo tak složité, že konkurs této společnosti probíhá už čtrnáct let. Stát musel zaplatit jen za tuto společnost dluhy za 17 miliard.  

Na Klausově bankovním socialismu prý s odstupem nelze najít ani špetku konzervativního myšlení. Proto by prý zrovna on neměl mluvit o extrémních levičácích. Jinak by jej také prý někdo mohl nazvat národním socialistou, což by se prý Velkému Narcisovi rozhodně nelíbilo.