Premiéra, který nebyl nikdy zapleten do žádného skandálu, natož do běžných poslaneckých kšeftů, musejí uznávat i jeho kritici. Kromě morální převahy pak získává i body ve stranických rovnicích. Když se totiž porovnají klady a zápory všech potenciálních kandidátů, pořád vychází nejlépe. Má sice minimum stoupenců, ale přesto z tohoto „krásného osamocení“ všechny ovládá.

Tato pozice dospěla do takového paradoxu, že každá kritika premiéra ve finále spíše posiluje. Obvykle totiž zaznívá od provařených straníků, kteří mají na hlavě tolik másla, že většinu lidí spíše odradí. To je případ nejčerstvějších kritiků z Prahy 10 a 11, stejně jako poslance Pavla Suchánka, majícího pověst „nejzlobbovanějšího poslance celé dolní komory Parlamentu.“

Podobně jako u podzimní rebelie skupiny „tluchořovců“ není jasné, zda jde o věcný spor, tlak na nějaké změny v ODS, či snahu ulovit nějaké trafiky ve státních podnicích, jak se Tluchořovi a spol. podařilo.

Poslance Suchánka nejspíš Nečas s ohledem na jeho pověst odrazí celkem snadno. Zásadnější hrozbou by pro něj mohla být vzpoura stranických místopředsedů, která se prý chystá na březen. Povstání má vyvrcholit mimořádným volebním kongresem v květnu 2013.

To má podle Pečinky být založeno na „upuštění černých duší“. ODS, stejně jako další strany, má řadu účelově nabraných členů, a navíc i „polomrtvých duší“, bývalých členů, kteří nezaplatili stranický příspěvek, ale organizace je kvůli lepší statistice stále formálně vedou jako členy. Nyní prý někteří šéfové modrých krajů plánují, že na konci března část těchto „formálních“ členů vyškrtnou, aby vzbudili dojem masového úprku členů od Nečasovy strany.

Ten by byl interpretován jako důsledek selhávání Nečasovy politiky. Na platformě tohoto strachu z budoucnosti by se mohly sjednotit různorodé stranické skupiny. Premiéra Nečase tak nejspíš čeká velmi horké politické jaro.