Spurného přítel před lety řekl, že Klaus skončí jako alkoholik. Novinář to odmítal – takhle sportovní člověk jako závislák skončit nemůže. „Klaus je závislý na pozornosti, obdivu či patolízalství úplně stejně jako těžký pijan na alkoholu a tato závislost jej vede stejnými cestami jako alkoholika,“ napsal Spurný.

Inteligentní alkoholik zprvu situaci zvládá skvěle, je zábavný a má úspěch. „Potom se mu ale touha po alkoholu začíná vymykat z rukou, protože chce být obdivován, vtipný, moudrý a něžný co nejčastěji. Jenže ono to přestává fungovat. Vtipy začínají být trapné, protože dokola opakované, stejně tak to dopadá s moudrostí a světaznalostí,“ popisuje novinář.

Alkoholik má za to, že jej z problémů dostane právě alkohol, pak ho ale sotva poslouchají alespoň barmani v hospodě. „Klaus je někde nad tím dnem – tedy se závislostí na pozornosti, obdivu a patolízalství. Totiž - koho okouzlí věta, že rušení anonymních akcií je pouhým gestem, které nic nevyřeší? Koho mile překvapí jeho vyjádření, že Václav Havel byl extrémní levičák a že tentýž člověk byl zároveň militantní jestřáb, který místo respektu k jiným zemím schvaloval jejich bombardování. Nikoho, kromě jeho partičky známých, kterým zaplatil panáka,“ tvrdí Spurný.

Podle něj si toho lidé mohli všimnout už dávno, hlavně v devadesátých letech, kdy na sebe Klaus strhával pozornost kontroverzními výroky. „Později už bylo jasné, že jeho repertoár není příliš široký. Neviditelná ruka trhu, žádné špinavé peníze, levičáci, baťůžkáři, modrá planeta a Kreml. Začalo to nudit. Dokonce i v nižších cenových kategoriích. Tak Václav Klaus vytáhl těžké zbraně – počínaje amnestií, pak Havla a teď ty anonymní akcie. A má obdiv štamgastů. A slávu z toho všeho zhruba stejnou jako maloměstský opilec,“ okomentoval Spurný.