Kolem prezidenta Miloše Zemana se v uplynulých dnech opět snesla vlna nevole. Vysloužil si ji za výrok ve svém projevu na pražském fóru k holocaustu, kde hovořil o selhání intelektuálů v krizové situaci, za jakou se nástup nacismu dal považovat. V této souvislosti zmínil i novináře Ferdinanda Peroutku a jako důkaz pro svá slova odkázal na výrok z jistého článku.

Historik a publicista Petr Zídek a později i Sdružení Ferdinanda Peroutky však upozornili, že žádný takový Peroutkův článek nelze dohledat a že autorem článku s citací o andělech a vlcích je Jan Stránský, který ho napsal pod pseudonymem Petr Bílý. To potvrdil i Stránského syn Martin Jan Stránský. Přesto vlna rozhořčení jede národem o osobnostmi dál. Mimo jiné se ParlamentnímListům.cz na toto téma vyjádřil i ekonom Milan Zelený, který i za oceánem, kde pobývá, celé dění u nás bedlivě sleduje.

Špatně pomazaný, svobodně zvolený Nobody…

„Ferdinanda Peroutku jsem měl příležitost poznat osobně, v New Yorku, během svého exilu. Byl to vzácný, horoucně český žurnalista-myslitel. Kdybych neměl svého Čapka, měl bych Peroutku. Kromě nedokončeného Budování státu napsal Peroutka také Z deníku žurnalistova, Jací jsme, Boje o dnešek, obálku zpracoval Josef Čapek, a mnoho dalších prací vydaných doma i v exilu. Takoví žurnalisté, včetně Karla Čapka, se již nerodí, a k dnešním novinářům-stenografům se přirovnávat nedají. Jestli se pak špatně pomazaný, všemi svobodně zvolený Nobody, do takové historické osobnosti veřejně ‚obuje‘, pak již nemá národ nárok na vykoupení,“ uvedl Milan Zelený.

A zavzpomínal na to, když začátkem 70. let přijal profesuru na Columbia University v New Yorku, jak se seznámil s Frankem Švehlou, který v Perth Amboy vydával Americké listy. „Do jeho týdeníku jsem dlouhá léta přispíval a uveřejnil na stovku článků. Do redakce docházel i Peroutka, který strávil léta 1939–1945 jako vězeň v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. ‚Peroutka – do koutka‘ řvali na něj komunisté, i ti bývalí. Jistě bylo vhodné na něho vzpomenout právě při oslavách výročí osvobození Osvětimi. A vůbec nejvhodnější by bylo – na něho nezapomenout nikdy,“ konstatoval dále pro Parlamentnílisty.cz profesor Zelený.

Starý pán s dýmčičkou, unavený životem – to byl Peroutka

Přiznal, že mu Frank Švehla dal svázané svazky Peroutkovy Přítomnosti, ve kterých se následně dočetl mnohé, co třeba nevěděl o Tomáši a Janu Baťů. Peroutka totiž tiskl úvahy a diskuze o Baťovi pravidelně a baťovské diskuse Milanu Zelenému (který také opakovaně zásluhy a roli Bati pro vývoj naší země zdůrazňuje, pozn. red.) otevřely prý oči ohledně možné budoucnosti Československa.