Myslíte si, že je v pořádku, když nebyli k podpisu smluv s církvemi minulý týden vpuštěni na Úřad vlády ani novináři? Musím tady připomenout, že dokonce poslance Věcí veřejných Otto Chaloupku nechali úředníci stát před vraty Úřadu vlády jak toho nejposlednějšího člověka...

Tak závažný „vázací“ akt měl samozřejmě probíhat za přítomností kamer! Utajení a zátarasy před Úřadem vlády signalizovaly, že „pachatelé“ jsou si vědomi toho, že nepodpisují smlouvy v dobré víře, ale naopak se špatným svědomím.

Není zřejmě vůbec známo, jak ale vlastně vláda přišla k oné cifře 59 miliard v rámci finančního vyrovnání s církvemi, na což se v pořadu Partie několikrát tázal místopředsedy ODS a ministra půmyslu a obchodu Martin Kuby i moderátor Jan Punčochář. "Jak vláda k této cifře přišla?" otázal se Kuby Punčochář dokokce několikrát. Ten ale nevěděl a jen krčil rameny. Jak to na Vás působí?

K té naprosto přehnané cifře dospěli zástupci církví, především té římskokatolické. Vláda částku odsouhlasila, aniž by jednotliví ministři znali podklady, což sami v médiích přiznali. Jednání probíhala za zavřenými dveřmi, bez přítomnosti opozice.

To byl hlavní důvod, proč jsem v lednu loňského roku podala na premiéra Nečase a všechny členy jeho kabinetu trestní oznámení za zneužití pravomoci úřední osoby a za porušení odpovědnosti při správě svěřeného majetku. Druhé trestní oznámení jsem podala na kardinála Dominika Duku a další neznámé osoby, tam šlo o trestný čin krádeže ve stádiu pokusu. Dnes už je krádež dokonána, neboť zákon o tzv. církevních restitucích vstoupil v platnost a smlouvy jsou podepsány.

Objevují se ale teze, že vláda vůbec nemohla s církvemi ony smlouvy podepsat, neboť jde o soukromoprávní záležitosti. Zaujal Vás tento moment? Víte něco bližšího o těch smlouvách?

Záludnost zmíněného zákona je i v tom, že obsahuje v § 16 pasáž o těchto smlouvách. Stát zastupovaný vládou je zde ustanoven jako dlužník a církve a náboženské společnosti jsou věřitelé, přičemž dlužník se zavazuje jednotlivým věřitelům vyplatit v průběhu třiceti let stanovené částky, které se budou navršovat o inflaci. Závazek vyplacení nemůže zaniknout jinak, než splněním. Smlouvy mohou být tedy vypověděny pouze dohodou smluvních stran. Nikoliv třeba nálezem Ústavního soudu.

Souběžně se stát zavazuje vyplácet jednotlivým církvím a náboženským společnostem ještě příspěvek na jejich činnost po dobu 17 let. To znamená, že příští vláda má svázané ruce, kdyby chtěla něco novelizovat, třeba příspěvek snížit nebo zrušit. Další pojistkou proti změnám je ujednání, že účel této smlouvy se řídí zákonem ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Jinak řečeno, kdyby byl celý zákon zrušen nebo některé jeho části změněny, podepsané smlouvy zůstanou ve stávající podobě a podle zákona, který vešel v platnost 1. ledna 2013.

Dle mého názoru je (jedinou?) možností opozice (nebo občanských iniciativ) trvat na tom, že smlouvy jsou od počátku neplatné, neboť signatáři je nepodepisovali v dobré víře. Byli totiž v průběhu legislativního procesu průběžně upozorňováni veřejností i renomovanými právníky na to, že jednají proti zájmu České republiky.