Zato neúspěch knížete Schwarzenberga dokázal Kalousek pružně přetavit v burcování, že když Karel není prezidentem, může být premiérem. K tomu by však volby potřeboval co nejdříve, než šílenství kolem punkového prezidenta vyprchá. Pak by mohl přeskočit občanské demokraty a získat čtyři roky na upevnění pozice lídra pravice. Navíc by si rychlým sesazením vlády mohl získat sympatie levice, které by pak zpeněžil v povolebním vyjednávání o rozdělení sněmovních funkcí.

„Pro navození takové situace však bylo třeba jednat rychle,“ píše redaktor Reflexu. Proto Kalousek nečekal na nějaký veletoč Karolíny Peake (jehož by se pravděpodobně časem dočkal), ale hned dva dny po volbách zvedl téma evropského fiskálního paktu, u něhož doufal, že zmobilizuje proevropské pravicové voliče proti euroskeptickým vrtochům ODS.

Ukázalo se však, že téma není příliš nosné, a navíc veřejnost prokoukla pravý záměr jeho snahy, takže se raději stáhl. K zachování důstojnosti nejspíš TOP 09 odmítne podepsat koaliční smlouvu, ale to je úplně jedno, protože vláda jede beze smlouvy už od jarní výměny nejmenšího koaličního partnera. Mezitím bude čekat, zda se přece jen neodehraje nějaká „peakovina“, která by mu umožnila rozbít vládu bez stigmatu zrádce.

Čas však podle Koláře hraje proti němu. Navíc když čím dál více fanoušků Karla dává najevo, že Mirek jejich hvězdou rozhodně není. Kolář cituje z Facebooku jednoho z nich: „Vytáčí mě reklama TOP 09 se Schwarzenbergovou fotkou a sloganem „jedeme dál“ v záhlaví. Nejedeme, Mirku, s tou pos*anou bandou exlidovců nikam nejedu,“ vzkazuje.