Podle Šídla tento rozsudek především otvírá debatu na téma „co je vlastně korupce“. Soudce Šott pod něj zahrnul širokou škálu výhod, včetně mimořádně výhodné půjčky. „Toto radikální vymezení termínu „korupce“ jakoby do České republiky roku 2012 spadlo z úplně jiné civilizace.“

Druhým podstatným efektem je připomenutí, že Vít Bárta a Věci veřejné nejsou hlavním zlem české politiky, ale spíše jejím produktem. „Byl to právě tento po léta spřádaný systém moci a peněz, který přesvědčil deset procent voličů, aby před dvěma lety dali šanci neznámé straně s velmi vyvinutým smyslem pro politický marketing.“

Poslanci, kteří dnes pohoršeně vyzývají Bártu k opuštění sněmovny, by prý raději měli vysvětlit, jak se Bártovy výhodné půjčky liší od zajišťování míst v dozorčích radách a dalších prebend.

Věci veřejné jsou podle Šídla skutečně „jedním z nejbizarnějších exemplářů tuzemské veřejné scény.“ Vynikli však zejména svou amatérskou bezprostředností. „Metody starých mazáků jsou vynalézavější, sofistikovanější a vzhledem k síti, která Česko obtočila, i mnohem složitěji postižitelné. O to jsou však ničivější.“