Odvěkým posláním dějin je pomáhat lidem chápat současnost a zasvěceně přemýšlet o budoucnosti. Dnes, stejně jako v minulosti, zůstávají skutečné síly ovlivňující průběh událostí skryty našemu zraku. Jdou země do války z proklamovaných morálních a politických důvodů, anebo aby naplnily spleť tajných hospodářských a strategických záměrů? Jaké jsou skutečné vztahy mezi USA a utlačovatelskými režimy? Do jaké míry jsou západní demokracie řízeny a ovládány velkým byznysem a osobními zájmy? Definitivní odpověď na tyto otázky najdou zase asi jen historikové budoucnosti, prozatím si musíme brát ponaučení z minulosti, abychom se lépe orientovali v přítomnosti.

A právě to se kniha Joela Levyho s názvem Tajné spolky (nakladatelství Metafora) pokouší poskytnout. A tak popisuje dějinné epizody a události, které vrhají světlo na roli skrytých sil při jejich utváření. Na jeden takový moment se ParlamentníListy.cz společně s knihou rozhodly zaměřit.

Konspirativní teorie dějin rozhodně totiž mají jisté kouzlo přitažlivosti oproti oficiálním výčtům hospodářských sil, společenských a politických trendů. Jenomže vzhledem k jejich utajované povaze se nelze vyhnout jisté míře spekulací. Tentokrát se s pomocí výše uvedené knihy, která poprvé vyšla ve Velké Británii v roce 2004, redakce podívá na jedno spiknutí, které, i když bývá často zapojováno do konspiračních teorií, je pravděpodobně jen výplodem fantazie. Přesto prý nějaké aspekty lze brát jako pravdivé.

Existovalo spiknutí Odessa?

Spiknutí Odessa je stálou součástí teorií tohoto druhu. Počátky lze přitom vypozorovat v beletristických knihách Fredericka Forsytha Spis Odessa, od kterých se však odvíjejí další úvahy a spekulace. „Základní myšlenkou těchto příběhů je totiž tvrzení, že existovala tajná organizace, která pomáhala nacistickým válečným zločincům uniknout spravedlnosti. A to tak, že je ukryla, změnila jejich totožnost nebo jim zařídila nový život v zámoří (obvykle v Jižní Americe) a udržovala jejich moc nad nečestně získanou kořistí Třetí říše, včetně uměleckých děl, zlatých cihel a peněz odcizených obětem holocaustu. Spolek se jmenoval 'organizace bývalých členů SS,' z čehož vznikla Odessa – zkratka odvozená z německého akronymu (Organisation der ehemaligen SS-Angehörigen)," uvádí v knize k tomuto spiknutí Levy. A tak, i když je v posledních týdnech Odessa (česky Oděssa) často zmiňována v souvislosti s krizí na Ukrajině, je hned v začátcích i naprostému člověku neznalému těchto teorií zřejmé, že název nic společného s tímto přístavním městem nemá.

Únikové cesty pro nacisty?

V historkách, které o Odesse kolují v různých pramenech a zdrojích, je však celá řada pravdivých faktů. Existovaly totiž skutečně takzvané ratlines, zavedené únikové cesty, jimiž byli zločinci tajně vyváženi z obsazeného Německa. Dělo se tak na základě tajné dohody americké rozvědky a katolické církve, možná dokonce na jejich příkaz. „Operace nazvaná Peperclip (Spona), v jejímž rámci byli pro raketový program a jiné nekalejší vědecké účely najímáni význační němečtí vědci, byla jen o něco málo otevřenější americkou verzí Odessy,“ upozorňuje spisovatel Joel Levy ve své knize na spojitost s jinou spikleneckou akcí, která však není již utajována. Vzhledem k tomu, že velká část německé válečné kořisti nacistů je dosud nezvěstná, přičemž švýcarské banky otevřeně přiznávají, že dodnes jsou v jejich trezorech či na jejich účtech miliony dolarů, které nacisté sebrali Židům a dalším obětem, v utajení je možná skryt ještě větší majetek. A ten by asi za různé konspirace a jejich vytváření zainteresované skupině lidí stál.