Havlík připomíná, že povodně se pokaždé stanou příležitostí pro politiky, kteří si pro sebe mohou nahrát body. Anebo se ztrapnit. Vždy se také začne zjišťovat, zda šlo některým škodám předejít. A hledá se viník. „Již teď je jisté, že se názory budou lišit a již nyní jsou předmětem nechutných politických tahanic. Konec konců, již za rok jsou přeci volby. Začíná tuhý boj o interpretaci příběhu. Hledají se padouši i hrdinové, ostatně jako vždy,“ myslí si Havlík.

Proč nešly evropské dotace na protipovodňová opatření?

Podle Havlíka by bylo užitečnější se ptát, zda se stát z dřívějška poučil, a vzniklé škody tak zmírnil. „Poučili jsme se z předchozích povodní většího rozsahu? Využili jsme všech možností a zdrojů, abychom byli příště lépe připraveni? Obávám se, že ne dostatečně,“ skepticky si odpovídá Havlík.

Celý text si přečtěte ZDE

A zmiňuje příklad Bratislavy, v níž nedávno vybudované protipovodňové zábrany musely čelit trojnásobnému množství vody než ty v Praze. Zábrany byly financovány z fondů EU, zatímco v České republice šly peníze na pochybné projekty. „U nás končily evropské dotace nezřídka v privátních investicích do různých golfových hřišť a lyžařských areálů. Prý to byl veřejný zájem. Čí?“ ptá se Havlík. Místo toho měly být podle něho využity například právě na protipovodňová opatření.