Eliška Wagnerová končí 20. března v pozici soudkyně Ústavního soudu, ale na odchod z veřejného života se rozhodně nechystá. Naopak se těší, že už nebude mít tak svázaný jazyk, jako dosud, a bude moci říkat, co si myslí. Rozhovor, který poskytla dnešnímu deníku Právo, naznačuje, že se bude na co těšit, protože už teď si totiž nebrala servítky a vládní reformy označila za šílené a asociální.  

Jsou tu ještě zbytky humanismu?

„Pokud to mám říct otevřeně, jsou šílené, asociální a já nechci žít ve státě, který se chová jako asociál. Tato republika byla v roce 1918 zakládána na humanismu, Masarykova idea říká, že stát žije myšlenkami, z nichž vznikl. A když se dneska podívám, jestli jsou tu alespoň zbytky humanismu? Máme tedy nárok na to, abychom přežívali dál? Sice přeháním, ale to jsou věci, které mě rozčilují, tyto reformy mnoho lidí uvádějí do opravdové bídy,“ říká soudkyně.

Dodává k tomu však, že situaci nevidí jako beznadějnou, protože roste společenský tlak na politiky. Řečeno  s prvním prezidentem Václavem Havlem, probouzí se občanská společnost a to je podle Wagnerové dobře. Plně funkční demokracie se bez ní totiž neobejde, politické strany a státní instituce samy o sobě nestačí.

V české politice navíc schází širší konsenzus. Politici rozhodují o záležitostech občanů z pozice síly, bez toho, aby hledali konsenzus s opozicí, a opozice se těší, jak jim to po příštích volbách zase vrátí. Je to nikdy nekončící přetahovaná.

O přímé volbě prezidenta a exekutorech

Když soudkyně mluví o institucích, přijde řeč i na přímou volbu hlavy státu. Wagnerová má za to, že se z toho stane další zásadní politický konflikt, který lidi rozdělí, místo toho, aby je sjednotil. Dodává k tomu navíc, že podporovatelé budoucího prezidenta bývají příštím prvním mužem odměňováni, např. velvyslaneckými posty. To je praxe dobře známá např. z USA a soudkyně má za to, že Česku by nic podobného neprospělo.

Je také třeba přiznat, že mnohé občany přímá volba prezidenta nezajímá ani zdaleka tolik jako třeba arogance soukromých exekutorů. I o těch se Wagnerová v rozhovoru vyjadřuje a ani tady neoplývá zrovna chválou. Exekutoři se mnohdy chovají bezohledně, když zabavují majetek, který mnohonásobně převyšuje výši dluhu.

„Samotný zákon není dokonalý, měl a má výrazné mezery. Dostatečně nevaruje exekutory, že vystupují jako veřejná moc, a že si musí dát velký pozor, aby nezasahovali do základních práv osob, s nimiž přicházejí do styku. Aby minimalizovali zásah brachiální síly, kterou využívají, když jdou do obydlí a tam zabavují majetek,“ míní Wagnerová, která má za to, že by možná bylo lepší, kdyby exekuční agenda přešla zpět do rukou soudů a státu.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.