Pravdou je, že se v posledních dnech dost zvrtl a zcela jasně se dostal za hranici zákona. Oč v něm jde? O systému exekucí v Česku. Pravidelní čtenáři ParlamentníchListů.cz určitě v minulosti zaznamenali příběh Jiřího Bezděka, který se dal do boje proti systému exekucí v Česku, protože sám poznal jeho dopady na vlastní kůži. Navrhoval vytvořit takzvanou ‚exekuční domobranu‘. A i když sám název může naznačovat, že by mohlo jít o nějaký útočný akt, při komunikaci s ParlamentnímiListy.cz vždy zdůrazňoval, že vše chce pouze v mezích zákona – tedy zákonnými prostředky.

V posledních dnech ale nabyl dojmu, že je pravděpodobně vyčerpal. A tak napsal dopis exekutorce z Hradce Králové, jejíž jméno redakce zná, ale vzhledem k aktuálnosti a probíhajícímu vyšetřování nebude zveřejňovat. Jisté je, že obsah dopisu nemohl nechat v klidu jak samotnou adresátku, tak samozřejmě i instituce, kterým byla zaslána jeho kopie na vědomí. A Jiří Bezděk byl zadržen v tomto týdnu policií. Po necelých dvou dnech byl propuštěn, ale jeho trestní stíhání dál pokračuje.

"Musel jsem něco udělat, aby si té situace, která tu je, někdo všiml," řekl ParlamentnímListům.cz. Na dotaz, zda je smířený i s tím, že možná půjde do vězení, jen neurčitě kývl. Všechny jiné cesty, kterými se snažil na zoufalost celého stavu upozornit, prý nefungovaly. I proto napsal dopis, z něhož některé pasáže citujeme. 

„Začátkem ledna tohoto roku jsem kvůli vaší exekuci málem chcípnul definitivně hlady po předchozím půlročním období, které mělo za následek úbytek 25 procent tělesné hmotnosti. Je to příšerné děsivě pomalé umírání. Po pár dnech přestanete cítit tu bolest, kterou vyvolává žaludek, aby vás donutil něco sníst. Jen cítíte, jak vám tělo přepne do režimu, kdy si začne brát živiny z ostatních částí, kostí a životně důležitých orgánů. Vnímáte všechny, obzvlášť ledviny a játra. Přestože pijete, na což máte méně a méně chuť, máte neustále pocit sucha v ústech. Vaše tělo vláčně leží a vy odněkud mimo něj jej pozorujete. Čekáte a nic se neděje. Druhý den se vzbudíte a zase nic. Smrt si dává na čas. Toho najednou máte nadmíru. A tak čekáte na 2.000 Kč, které by vám exekutoři nejraději také zabavili, kdyby nebylo to posrané sociální cítění definované existenčním minimem. Jenže z těch dvou tisíc si neuvaříte ani čaj, protože vám odpojili elektroměr, přestože máte infekci. Nejhorší na tom ovšem bylo, že když se pak trochu najíte, znovu zažíváte ty křeče, než opět tělo přepne do výživy z kostí.

Podruhé již do takového umírání nepůjdu. Trochu jsem se dal do kupy, ale rok se s rokem sešel a situace se začíná opakovat,“ napsal bojovník proti exekucím ženě, která má jeho případ na stole.

Snažil se a chtěl prý zaplatit, ale…

Následně shrnul, oč vše se v minulých měsících a letech snažil, aby exekuce zaplatil, aby mohl platit alimenty na své děti, později i to, aby za neplacení alimentů, na které mu z minima, jež mu bylo měsíčně ponecháváno, nezbývalo, nebyl trestně stíhán.

Další příběhy ParlamentníchListů.cz čtěte   ZDE

Dopis však pokračuje dál, z původního vykání přechází jeho pisatel do tykání a následných zřetelných a jasně popsaných výhrůžek. Ty korunoval tím, že připustil jedinou možnost, kdy by je nenaplnil. Pokud dostane několikamilionové odškodné za ušlý výdělek, za postižený a ztracený majetek, zablokované účty a zničené dětství jeho potomků.