Mezi Hradem a Černínským palácem se vine nit sporu o jmenování velvyslanců. Prezident Zeman prosazuje na Slovensko Livii Klausovou, a to proti vůli ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Právě na pozadí tohoto sporu se rozpoutala hlasitá debata na téma kompetencí. Zvykově vybíral a navrhoval velvyslance ministr zahraničí a prezident je jmenoval. Nyní jmenovací listiny leží v trezoru na Hradě a čekají na prezidentův podpis. Mezitím se vede válka o to, zda prezident může aktivněji vstoupit do celého procesu.

Podle některých právních názorů je jmenování velvyslanců ústavní právo prezidenta a Ministerstvo zahraničních věcí má dělat jen přípravné kroky. To by znamenalo, že prezidentovi by stačilo se domluvit na jméně s premiérem Nečasem a jmenování pak potvrdit právě jeho kontrasignací. Pokud by se tak stalo, byl by ministr Schwarzenberg tak říkajíc „mimo hru“. Nicméně premiér Nečas tento krok odmítl a postavil se za variantu, kdy se domluví on, ministr zahraničí a prezidentem.

Prezident má ve sporu jasno

Článek 63 Ústavy ČR říká, že velvyslance jmenuje prezident na základě kontrasignace premiéra. Podle Zemana Ústava hovoří jasně, píše Právo. Prezident zdůrazňuje, že ministr sice může navrhovat, ale to je asi tak všechno. Také prý není jediným navrhovatelem. V rozhovoru pro deník Zeman deklaroval ochotu hovořit o tématu vysílání velvyslanců jak s ministrem Schwarzenbergem, tak s premiérem Nečasem. Pro Právo prezident doslova řekl, že „je připraven jednat s kýmkoli a kdykoli“.

Na otázku Práva, zda se nesnaží zavést poloprezidentský systém, Zeman říká: „Snažím se o pouhé dodržování Ústavy. A to může vědět každý, kdo si Ústavu přečte.“