„Od okamžiku, kdy jsem přišla na tento svět, jsem pesimistka. Už básník Osip Mandelštam napsal, že jsme se nenarodili proto, abychom byli nešťastní. A to se mi pořád potvrzuje. V mládí jsem si zažila, jak může být náročná výchova v totalitní době a proto jsem se rozhodla, že nebudu mít děti. Můj manžel byl starší, takže to pochopil. Ale často mi předhazovali, že jsem si vzala komunistu. Jenže on se jím stal s nástupem fašismu v Evropě a pak za mnou stál celý život," začíná Zdena Mašínová pro ParlamentníListy.cz velmi osobní zpověď ve svém olomouckém bytě.

Emigraci si rozmyslela kvůli blízkým

Za bratry byla v USA od devadesátých let celkem třikrát, přičemž nedávno se zúčastnila i pohřbu staršího Ctirada, ale v současnosti již po cestování netouží. Nicméně Zdena Mašínová mohla prožít ve svobodné společnosti delší část života, ale rozhodla se jinak. „Jedinou možnost, jak se dostat na západ a do demokratické společnosti, jsem měla v roce 1969, tedy rok po okupaci sovětskými vojsky. Přes východní Německo jsem se na den dostala do Dánska. V hotelu v Rostocku jsme měli nechat hlavní zavazadlo, protože jsme se tam večer vraceli. Já si ale kufr vzala a vysvětlila, že mám ráda věci u sebe. Ještě jsem vůbec nebyla rozhodnuta, jestli emigruji," vzpomíná.

Na zájezdě s Čedokem tehdy už dopředu poznala osobu, která ji sledovala. V dánské Kodani se od skupiny odpojila a setkala se před budovou opery s mladším bratrem Josefem. V blízké restauraci pak celý den diskutovali, ale nakonec se rozhodla, že se vrátí domů. Měla pádné důvody. „Po popravě strýce Ctibora Nováka a smrti mé maminky zde zůstala babička, která ke mně, jako k poslednímu členu rodiny, dost přilnula. Nikdy mě ale nijak nepřemlouvala, abych s ní zůstala. Nechávala mi volnost v rozhodování. Spravedlivé je říci, že jsem v té době měla už známost s mým manželem, který pro mě v životě dost znamenal," doplňuje ParlamentnímListům.cz.

Otec a matka Mašínovi

Proto se Zdena Mašínová vrátila zpět do komunistické klece. Babička ji totiž zčásti vychovávala. „Když gestapo málem poslalo bratry na převýchovu do říše, mě jako zdravotně postiženou dívku chtěli nejspíš odvézt do koncentráku a zplynovat. Naše hospodyně ale přivolala babičku a ta gestapáky přemluvila, aby nás jí nechali na výchovu. Zemřela až za komunismu ve stáří sta let," říká. Jejího otce zastřelili nacisté v roce 1942. O pět let později se pak v cele smrti Pankrácké věznice našel moták psaný na záchodovém papíře, na němž stála výzva rodině. Chtěl, aby se jeho děti nikdy nestaly otroky.

I matku věznili nacisté, ale zemřela až v komunistickém žaláři roku 1956, po zatčení za odbojovou činnost jejích synů a odsouzení kvůli velezradě a špionáži, a byla pohřbena do hromadného hrobu. Bratři Mašínové se totiž prostříleli přes východní Německo do Berlína v roce 1953. „Kdybych byla tehdy v lepším zdravotním stavu, bratrům bych pomáhala," říká a je vidět, že to myslí vážně.

• TÉMA: Mašínové

O milovaném manželovi

„Ztrát bylo tolik, že jsem se zařekla, že nikdy nezaložím rodinu, protože bude jednodušší přežívat sama. Netoužila jsem moc po vztahu a vlastně ani po životě. Nedokázala jsem si představit život s vrstevníky, protože se mi zdáli infantilní. Pak jsem poznala o dvacet let staršího muže, jenž měl podobný osud mému. Měl židovský původ a celá jeho rodina zahynula v koncentrácích. Už na začátku našeho vztahu mě upozornil, že zůstanu sama a taky, že ano. Zemřel loni, bylo mu šestadevadesát, a letos ještě bratr," popisuje ParlamentnímListům.cz s tím, že sice smrt patří k životu, ale vždy člověka zaskočí. Díky manželovi měla prý přes tu okolní bídu krásný soukromý život.

„Nerada, ale jdu dál. Uměle ukončovat života je zbabělost. Půjdu až do trpkého konce," nešetří pesimismem. Největší naději prý vidí v tuzemské mládeži. S ní se vídá na školních přednáškách, na gymnáziích a vysokých školách. „Mladí, i když jsou zahlceni informacemi z internetu, mají zájem. Má to tedy pro mě význam a připadám si nápomocná. V tomto případě musím objektivně uznat, že nevidím vše až tak pesimistické a pochmurné," vysvětluje nakonec. Koutky očí má zvlhlé melancholií ze vzpomínání. 

• Další reportáže ParlamentníchListů.cz čtěte ZDE

Čtěte také:

• Sestra Mašínů: Komunisté křičí na ulicích a já se obávám

• Mašínové prý SNBáka museli zabít. Byl to zločinný komunista

• Grospič proti Nečasovi: Jaký odboj? Oběti Mašínů přece nebyly komunisti

• Mašínová: Návrh KSČM na vyznamenání obětí skupiny mě nepřekvapil

• Štětina: Komunisté nazývají Mašíny vrahy, nectí presumpci neviny

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE