„V tomhle věku mě prostě nikdo nezaměstná. Domluvím se německy, anglicky, rusky, ale ani jako prodavačku mě nevezmou. Nejsem špinavá, hrbatá, umím se obléknout, ostudu neudělám, ale ten pohled je pokaždé stejný. Padesát pět let? To je horší než prašivina."  

Dluží jí milion, ona nemá na nájem  

Vdala se za umělce, výtvarníka, loutkáře Františka Valenu. Byl starší zhruba o deset let, mají jednu dceru - život jako tucty jiných. Ten jejich byl jiný v tom, že když se manželovi dařilo prodávat svůj kumšt, byla paní Róza sice ženou v domácnosti, ale na mnoha věcech pracovali spolu, neboť i ona je výtvarně nadaná, absolvovala grafickou školu.

Prodavačka či uklízečka. Cokoliv

Když se kumštu právě nedařilo, nechala se zaměstnat někde jinde. Jako cokoliv. V kanceláři, prodavačka, uklízečka, nakonec pracovala na Hradě jako asistentka šéfa kulturního oddělení. O tom, jak nejistý je v dnešní době pofidérních vytunelovaných firem život umělce, říká jen: „Největší paradox je, že až mi teď zase skončí podpora, nebudu mít na nájem a přitom Františkovi dluží firma Chemapol, neblahé paměti, cirka milion korun," svěřuje se pro ParlamentníListy.cz.