„Manželovi už rupou nervy. Ostatně celá moje rodina je na tom psychicky dost zle. Jestli to bude pokračovat, nevydržíme to,“ sděluje plačící Světlana Torubarová. Sedíme v její kanceláři uprostřed Prahy, kam dojíždí jen občas, protože má nervy na pochodu. Za manželem do věznice v Brně jezdí opakovaně a dozvídá se od něj stále větší hrůzy. Ty ostatně slyší i od svého právníka.

Metody (ne)mocných

Občanské sdružení Pomoz jednomu člověku vydalo o rodinných hrůzách Torubarových celou knihu Metody (ne)mocných, v níž jsou jednotlivé dokumenty k případu. Tu teď dostala řada soudců, státních zástupců a poslanců, aby si sami udělali obrázek. Zatím poslední rozhodnutí v kauze Alexeje Torubarova totiž vydal Ústavní soud a rozhodl o jeho vydání zpět do Ruska. Proto jsou na titulní stránce knihy s podtitulkem Vzkaz českým soudcům od těch, které posílají zpět do Ruska někdy dost drastické fotografie mužů, které zcela aktuálně zavraždili tamní policisté nebo vězeňští dozorci. Nechybí mučení, uřezaná hlava či znásilnění láhví od šampaňského.

Tomu předcházela vyjádření vicekonzula našeho zastupitelského úřadu v Moskvě Jana Mráčka, že zprávy o porušování lidských práv v ruských věznicích se nezakládají na pravdě. Na to konto se hned ministr zahraničí Karel Schwarzenberg ozval, že Mráčkovo prohlášení bylo učiněno bez vědomí nadřízených, nejde o oficiální vyjádření a je to politováníhodný čin, jehož opakování bude zamezeno. V tu dobu ještě Grigorij Pasko, což je renomovaný ruský investigativní novinář jasně napsal, že Torubarova po návratu domů spravedlivý proces rozhodně nečeká.

Stížnosti na trápení manžela

Její manžel byl po odjezdu z Ruska ve vazbě jako žadatel o azyl již ve věznici v Rakousku. V zemi Vladimira Putina na něj totiž byl vydán mezinárodní zatykač, když byl v zahraničí. Tamní soud ho odmítl vydat do Ruska s tím, že by ho tam nejspíš spravedlivý soud opravdu nečekal, ale rozhodl, že musí zažádat o politický azyl v zemi, jejíž vízum má v pase. Když však v Brně požádal o azyl, hned šel zase za mříže a u soudu se pak objevil dokument, že uprchl z Rakouska, což je podle Světlany Torubarové prachsprostá lež. Nicméně do vazby šel právě proto, že by mohl prý uprchnout i z Česka. Ostatně když jeho případ prošel celým kolečkem, než se dostal k Ústavnímu soudu, nikdo nevzal v potaz, že má čtrnáctiletého syna. U nejvyšší instance nedávno padl verdikt, že má být vydán do Ruska.

„Muž není žádný zločinec, ale ve vazbě s ním tak zacházejí. Nejdřív seděl v cele s pedofilem a pak ho strčili na samotku, kde je teď už osmý měsíc. Říkali, že tam musel proto, že má špatnou hygienu. V českých věznicích se nemučí fyzicky, ale psychicky. V jeho cele jsou v oknech díry, tak je zandává ponožkami, aby mu nebyla zima. Každé ráno ale musí větrat. A to má už delší dobu těžké urologické problémy. Bojím se, že to nevydrží a začne držet hladovku, což by byl konec,“ pláče Torubarová.

U urologických problémů manžela se však zastaví. „Dlouho mu neodcházela z břicha moč, až dostal záchvat. Celou noc strávil ve strašných bolestech. Obyčejný doktor mu zavedl katetr do močového měchýře. Doteď ho nevyšetřil žádný odborník, urolog. A to jsme ho chtěli přivést jako návštěvu a vyšetření mu zaplatit. Státní zástupce to nepovolil. Vždyť i na jedno soudní jednání přišel s katetrem, přičemž držel pytlík s močí ve spoutaných rukou. Tohle opravdu dlouho nevydrží,“ vysvětluje. Do věznice za ním jezdí na každou návštěvu, kterou jí povolí. A tak se stává svědkem toho, jak její manžel, kdysi upovídaný provozovatel restaurací, mluví stále méně. Prý za ním na návštěvu nepustili ani novináře ze Svobodné Evropy, načež advokát dostal podivnou odpověď, že návštěva konkrétního právníka z Radia Svoboda není povolena.

Vyjádření z věznice

Ve Vazební věznici Brno je Torubarov umístěn od března 2012. Mluvčí věznice Dana Krejčířová se nicméně vyjádřila, že byl jako každý obviněný umístěn v souladu s příslušným zákonem. „Protože se však jedná o předběžnou vazbu, je společné umísťování při dodržení pravidel vnitřní diferenciace složité, zvláště jedná-li se o nekuřáka. Část tohoto období byl umístěn společně s jiným vhodným obviněným, o přemístění na jinou celu požádal z důvodu neshod na cele,“ vysvětlila s tím, že loňského prosince byl Torubarov na základě vlastní písemné žádosti umístěn samostatně.

Ke zdravotnímu stavu obviněného se věznice nemůže bez jeho písemného souhlasu vyjádřit, ale Krejčířová sdělila, že jmenovanému je poskytnuta potřebná odborná péče specialisty příslušných potřebných oborů. Všechny návštěvy osob, umístěných v předběžné vazbě, prý podléhají kontrole a schválení ze strany státního zástupce v souladu se zákonem. Okruh osob zvaných k návštěvě si určuje sám obviněný a skutečná realizace návštěvy podléhá schválení státního zástupce. Do dnešního dne však správa věznice podle mluvčí neobdržela od obviněného žádost, kde by byla uvedena konkrétní osoba z okruhu novinářů.

V brněnské věznici s obviněnými osobami pracuje, jak vysvětlila Krejčířová, kolektiv specializovaných pracovníků z oblasti sociální, pedagogické i psychologické péče. „Každá vězněná osoba má právo se kdykoliv obrátit na tyto pracovníky s požadavky na řešení konkrétních problémů. V případě, že máte konkrétní informace, které naznačují možnost spáchání 'neuváženého činu' obviněným Torubarovem, žádáme vás tímto o jejich neprodlené sdělení, aby bylo možno přikročit k provedení odpovídajících opatření ze strany Vězeňské služby České republiky,“ doplnila. Tento článek je vlastně takovým sdělením.

Rodinná tragédie

Ve Volgogradě, kde Torubarovi dříve žili, provozoval on síť restaurací, v německém, western, japonském či kavkazském stylu. Ona kosmetický salon. Byli známý a oblíbený pár. Alexej jako úspěšný restauratér dával interwiev do novin, znal se s celebritami. Jezdili za ním moderátoři televizních pořadů o vaření. Nicméně v tak podnikatelsky nejisté zemi, jakou Rusko je, se velký úspěch moc nevyplácí. Do rekonstrukce jednoho objektu v centru vložil spousty peněz, ale tenhle veřejný majetek se začal rozprodávat. Chtěl ho ve veřejné aukci, ale kvůli mafii bez udání svého jména, opět získat. A tehdy se dal do spolku s pracovníkem oddělení pro hospodářskou bezpečnost správy Federální bezpečnostní služby (FSB) Volgogradské oblasti kapitánem Andrejem Čumanovem, který to měl nějak zařídit. Předal mu prý na to pětadvacet milionů rublů. No, v Rusku se děje byznys podle dost pokřivených pravidel.

Objekt nezískal a na telefonáty nikdo neodpovídal. Obrátil se na Správu regionální FSB a tam bylo následně proti Čumanovovi zahájeno trestní stíhání kvůli podvodu. Později začal úplný vyšetřovací galimatyáš, vše se obrátilo naruby a obviněn byl naopak Torubarov. Ostatně takové veletoče jsou v Rusku nabíledni a případ je dost složitý. „Jednou ho odvezli, nikdo nevěděl kam. Až díky bratrovi policistovi jsem zjistila, že ho odvezli do věznice v Rostově na Donu. Ale za pár dní ho pustili,“ říká Světlana Torubarová a dodává: „Naše rodina vždy zákon dodržovala. Manžel měl rozjednané, že se bude starat o síť restaurací v Česku, kterou vlastní známí z Moskvy, ale teď místo toho sedí ve vězení.“

Mají dva, vlastně tři, kluky, protože přijali za vlastního syna její sestry, která byla brutálně zavražděna. Světlana Torubarová má s tím nejmenším, čtrnáctiletým, u nás trvalý pobyt. Ve své kanceláři je teď jen kvůli rozhovoru. Očividně psychicky vyčerpaná. Nakonec dodá: „Proč tady takhle mučíte naši rodinu. Copak nás chcete zničit? Když muže vydáte do Ruska, nepřežije!“ A oči má stále plné slz.