„Rodiče nechtějí publicitu, a já to respektuji.“ Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová zastupuje dvě nezletilé děti, zastoupené rodiči a současně i rodiče při podání ústavní stížnosti proti dvěma mimořádným opatřením.  Ta se týkají testování ve školách a nošení roušek. „Jde jim hlavně o jejich děti. Holčička je pětiletý předškolák, chlapec je v druhé třídě základní školy. Rodiče nechtějí vystavovat celodennímu nošení roušek chlapce – už to jednou zažil, a nebývalo mu v roušce dobře, a nechtějí, aby děti podstupovaly nesmyslné testování nekvalitními testy a zasahovalo se jim dvakrát týdně do nosní sliznice.“ Že to děti zvládnou, není podle Hamplové argument. Schází jí odůvodnění, čemu to prospěje.  „Děti zvládnou cokoli, ale musí to mít smysl,“ podotýká s odkazem na vyjádření řady lékařů.

Opatření proti všemu. Pohár definitivně přetekl

Na advokátku už se obrátily tisíce lidí buď přímo, nebo prostřednictvím sociálních sítí. „Vznikla řada komunit, které velmi důsledně a kooperovaně hájí svá práva. A takto s nimi komunikuji napříč republikou,“ vysvětluje advokátka. Posledních kapek k podání ústavní stížnosti bylo za celý rok dost. „Už vícekrát jsem seděla u počítače, že se musí něco stát, ale než jsem stačila něco zpracovat, opatření byla zrušena, změněna, nebo se školy opět zavřely. Což svědčí o chaosu, který tu vládne. Poslední kapkou, kdy pohár definitivně přetekl, byla právě ona dvě opatření, která postrádají smysl, logiku, jsou proti mezinárodním úmluvám, ústavnímu pořádku, řadě dalších právních předpisů, jejich efektivita má odůvodnění nula, ale hlavně, a na tom je stížnost postavena v první řadě, jejich aplikace může poškodit nenávratně fyzické a psychické zdraví dětí. Tak jsem nechala všechno bokem, a dala se do toho,“ popisuje.

Každý z lidí má svůj příběh. Některé z nich vypadají i takto: „Například holčička prosící maminku, aby nechodila do práce, protože se bojí jít do školy kvůli testům, a když jí maminka řekla, že do práce jít musí, aby měli korunky, tak jí ta holčička začala slibovat, že bude méně jíst. To jsem měla i slzy v očích. Nebo chlapec, který řekne, že se moc těší za kamarády, ale že se kvůli tomu nechce dusit, protože už to zažil, a bylo to hrozné, a že si myslí, že je ve škole učitelé schválně tak týrají, aby klidně seděli a byli z roušek unaveni.“ Jsou i situace, kdy se rodiče neshodnou a každý má jiný názor. „Otec nechce, aby to dítě podstupovalo, matka naopak souhlasí, a rodiče jsou rozvedeni. Dítě řeklo matce, že ji nechce jako mámu, a že chce bydlet s tátou, který ho nenechá mučit. Nikdo si neumí představit, co to dělá s dětmi tohoto věku. Paradoxní je, že se všude radí rodičům – nějak jim to vysvětlete, maminku oni poslechnou. Jedna z těch maminek mi napsala – to mám dítěti lhát, že je to správné, když si myslím pravý opak? To už je jako kdysi, když rodiče vysvětlovali, že je lépe do toho pionýra jít, aby se to s dítětem netáhlo? Proto je v ústavní stížnosti mimo jiné označeno porušení úmluv na ochranu rodiny,“ říká advokátka.

Rodiče jako by ztráceli hlavní slovo v tom, co se děje s jejich dítětem. „Z mého pohledu je to až neuvěřitelné, co si stát dovoluje, a hlavně způsob, jakým si to dovoluje – kdyby tu byly jasné důvody, rodiče nikdy neohrozí své děti, a nařízení by akceptovali – nyní to však dělají jen proto, že se to očekává a jsou unaveni dobou, jiní proto, že se bojí protestovat, další proto, že musí živit rodinu, jiní vyslechnou přání dětí, které chtějí za kamarády. Rodičů, kteří by tomu tleskali, je naprosté minimum. Většina to bere jako nutné zlo,“ popisuje advokátka.    

Pokud se Ústavní soud bude stížností zabývat, půjde to rychle

Ministr zdravotnictví Petr Arenberger už se k podání ústavní stížnosti vyjádřil pro CNN Prima News. „My jsme vydávali naše opatření ve spolupráci s právníky. Jsme přesvědčení o tom, že to, co jsem poprvé vydával minulou sobotu, je právně čisté.“

Hamplová věří, že se Ústavní soud bude stížností zabývat. „Kdybych si to nemyslela, nevěnovala bych jí ty desítky hodin.... Jde o to, zda Ústavní soud shledá danou otázku za otázku naléhavého právního významu, která spěchá, a sám se jí ujme,“ uvedl Hamplová. „Jeden soudní stupeň jsem totiž vědomě přeskočila, a podala to přímo k nejvyšší soudní autoritě naší země. Je tedy dnes na vůli Ústavního soudu, zda nebude trvat na hierarchii soudů, a o stížnosti i tak rozhodne, protože to bude pokládat za správné. Postupovala jsem tak za prvé proto, že ta opatření jsou dle mého názoru právně tak přes čáru, že něco podobného tady ještě nebylo, a to Ústavnímu soudu patří, a za druhé proto, že klasickou cestou postupují kolegové, ve své podstatě se stejnými argumenty. A protože si vzájemně podání vyměňujeme, je právní obrana správně na více frontách. Já si vzala za úkol soud ústavní, kolegové jdou klasickou cestou. Je jedno, která uspěje, podstatné je, že jsme společně zkusili všechno,“ dodává.      

Advokátka je přesvědčena, že pokud se Ústavní soud rozhodne věcí zabývat, bude to rychlé rozhodnutí. „Nebo vysloví, že napřed musí rozhodnout soud nižší instance. I to je cesta, jen pomalejší. Možná pomůže aktuální rozhodnutí německého soudu, který má odůvodnění jako by z mé ústavní stížnosti opisoval. Zde si dovolím ocitovat: „Povinnost žáků nosit roušky a udržovat rozestupy žáky poškozuje po psychické, fyzické i vzdělávací stránce a narušuje jejich psychosociální vývoj, a to bez většího přínosu pro ně nebo pro třetí strany.“ Dále soud zpochybnil efektivitu používaných testů, a to s odkazem na expertní zprávu Institutu Roberta Kocha a vyslovil, že „plošné testování nepříznakových žáků nemůže být nařízeno, protože je neproporcionální vzhledem ke své nízké efektivitě.“ Dále obsáhle konstatoval nevratné zásahy do psychiky dětí a jejich vývoje už tím, že si nevidí do obličeje. Věřím, že i to může mít vliv na rozhodnutí českých soudů, a lze říci, že ve své stížnosti píšu totéž. Proto stavím stížnost na protiústavním zásahu do práva na ochranu zdraví,“ popisuje. 

Žvásty a chybná rozhodnutí. To máme: polní nemocnice, dvě roušky, jídelny…

Metodický pokyn Ministerstva školství zní nesmlouvavě. S ohledem na nakažlivější mutace, je zjevné, že bez snížení celkového výskytu onemocnění v populaci by byl plošný návrat dětí, žáků a studentů do škol a školských zařízení pouze za stávajících protiepidemických opatření velice riskantní. „Pravidelné plošné testování by mělo společně s dalšími režimovými opatřeními přispět k bezpečnějšímu a trvalému prezenčnímu vzdělávání ve školách. Je nutné zdůraznit, že plošné a pravidelné testování na přítomnost viru SARS-CoV-2 musí být chápáno pouze jako jeden z nástrojů omezení šíření onemocnění covid-19 při obnově prezenční výuky ve školách,“ píše se v dubnovém manuálu pro testování ve školách.

Advokátka podotýká, že podobné věci čteme rok. „A kam jsme došli, víme všichni. Oni nazývají názory lékařů a právníků za dezinformace, tak já budu tak odvážná, že nazvu jejich vysvětlování a důvody za nic neříkající žvásty. Až se pod to podepíše někdo, komu se dá věřit, prosím. Ale pokud se pod to podepisuje vláda, která vybudovala polní nemocnici za 97 milionů, aby pak zjistila, že do ní nemá personál, která nařídila nošení dvou roušek, aby jí v tom zabránil až vyděšený výrobce, protože dvě roušky se nosit nesmí, pak chtěla zavřít závodní jídelny, aby to za pár hodin brala zpět, protože se vyděsili epidemiologové, nařídila nošení roušek i venku na čerstvém vzduchu, i když tam jde člověk sám, pak uvažovala o zavření fabrik jako ohnisek nákazy, aby testování ukázalo, že ti lidé tam jsou zdraví…“ vypočítává Hamplová.

Navíc se ukázalo, že i testování ve firmách bylo nařízeno nezákonně. Sporné opatření mezitím nahradilo jiné. „Probůh co ti lidé nám ještě chtějí donekonečna vysvětlovat? Ty své nápady? Tři týdny se píše o tom, že testy dodané do škol jsou ty nejhorší. Popíralo se to. První testování těch chudáků dětí ukázalo, že to byla pravda. Takže se má utrácet za jiné testy. Víte, kdyby se ty peníze daly na zakoupení dýchacích přístrojů do nemocnic, mělo by to alespoň smysl. Tedy zpět k vaší otázce – za žvásty jsem to označila proto, protože to není ničím, ale naprosto ničím podloženo. Na dětech se dělají pokusy podobné těm u zaměstnanců těch provozů. Dělají si z nás pokusné králíky, protože mají v rukou moc, a z našich práv si dělají trhací kalendář,“ říká Hamplová.

Bezpečné prostředí a likvidace ohnisek. Opravdu?

Ministerstvo školství dlouhodobě upozorňuje na to, že PCR testování by bylo lepší, řekl novinářům ministr školství Robert Plaga. „Ale v tuto chvíli rotační výuka v kombinaci s antigenními testy vytváří na školách bezpečné prostředí. Pokud záchyty budou v řádu klidně i malých stovek, tak to znamená, že máme o tolik ohnisek méně. To je dobrá zpráva,“ poznamenal. 

„Ministr školství? Opravdu? To myslím samozřejmě ironicky. Kdyby se totiž ministr školství kategoricky těm testům postavil, tak v těch školách prostě nebyly,“ říká advokátka. „Mně se nejvíce líbí, že ti, kteří jsou přímo u toho, krčí rameny s tím – já to chtěl jinak. To by mohl říkat tak stínový ministr školství, ne ten aktuální. A dopředu si dělat alibi, že těch záchytů bude málo… Co jim taky zbývá? Aby ty miliony testů odůvodnili? Kdyby nešlo o zdraví těch dětí, byla by to neskutečná fraška,“ dodává.
  
Ministr zdravotnictví Arenberger očekával, že záchyt pozitivních případů koronaviru ve školách, kde se děti v pondělí poprvé testovaly, bude malý. Řekl to novinářům ve Sněmovně. Uvedl také, že prověřuje možnosti testování dětí přesnější PCR metodou zpracovanou v laboratoři místo antigenních testů přímo ve školách. Opoziční poslanci, komunistka Hana Aulická Jírovcová i lidovec Marian Jurečka už vybídli Arenbergera, aby děti ve školách nebyly testovány antigenními, ale spolehlivějšími PCR testy.

„Budu upřímná. Především nemusím být lékař na to, abych chápala, že určitá prevence je zapotřebí u každé nakažlivé choroby, a zvláště u té ještě ne právě čitelné. Kdyby se řeklo – děti otestujeme při nástupu do školy, ale pozor – prostřednictvím rodičů, aby bylo jasné, že dítě nastupuje zdravé, a pak provedeme za měsíc kontrolu opakovanými testy pro ověření, zda se nám pozitivní nálezy po školní docházce nemnoží, má to jakousi logiku a jasný důvod, a nikdo by patrně neřekl ani slovo,“ popisuje Hamplová. „Jenže to by se zmařily ty obrovské obchody s těmi testy, kde lítají stovky milionů. Patrně bych to neřekla až tak natvrdo, kdyby tu nebyla zpráva NKÚ s velmi závažnými zjištěními, a pak až neuvěřitelný fakt, že Sněmovna zakázala zveřejnit smlouvy z období nouzového stavu. Co si máme potom myslet? Že jde o naše zdraví, nebo je naopak zdánlivý boj o naše zdraví záminka pro ty obrovské obchody?“ ptá se.

Advokátka také vysvětluje, proč zvolila formu ústavní stížnosti. Povolat k zodpovědnosti konkrétního člověka teď podle ní nemá smysl, podstatné je zrušit opatření. „Ať klasickým soudem, nebo nálezem Ústavního soudu. Hlavně aby to bylo rychle rychle. Protože je očividné, že i přesto, že se zjistilo, že ty současné testy jsou k ničemu, asi je těm dětem do nosu chtějí strkat dál. To už považuji za zločin na těch dětech i těch učitelích, kteří to odnášejí spolu s nimi,“ říká advokátka. „Na zúčtování ale jistě jednou dojde, čas na to bude.  Trestné činy se tak rychle nepromlčují, ani nároky lidí za protizákonná rozhodnutí státu. Máme tu jeden nezákonný nouzový stav, máme tu nezákonné testování – ty účty budou ještě vystaveny. Nyní je třeba hasit požáry, které zakládá tato vláda absolutním ignorováním práva včetně práva na zdraví a rodinný život,“ dodává. Osobně už přestává věřit i tomu, že chaos je způsoben jen neschopností. „Zmatený a vším tím unavený občan je méně nebezpečný a méně vzdoruje. Kdyby byli rodiče ve formě, a ne zničení tím vším, co na ně bylo kladeno poslední měsíce, jsem přesvědčena, že školy by byly v pondělí prázdné,“ komentuje situaci.