Navštívili jsme odpolední protesty v bavorském Regensburgu. Předcházela tomu obrovská akce v Norimberku, na kterém promluvil i bavorský premiér Söder, který si rozhodně nebral servítky vůči spolkové vládě.

Hledejte uprchlíky!

Už první metry rozvadovské dálnice na německém území člověka překvapí a vrátí mnoho let zpátky. Veškerý provoz je totiž sveden na parkoviště, kde jsou nově postavené buňky. Stojí tu několik policistů a celníků, filtrují osobní auta a odklánějí k prohlídce mikrobusy, dodávky a hlavně nákladní automobily. Ty buď prohlížejí, nebo rentgenují. Hledají uprchlíky a prý i zbraně. „Politická objednávka,“ říká jeden ze stojících řidičů. „Aby se dělalo, že se dělá a že se vláda zajímá. Přitom hranice je pořád dobře prostupná, zelená.“ Prý tento směr na západ není pro běžence z půli světa zvláště zajímavý. Stovky a tisíce lidí směřují z Polska do SRN a z Čech je pak vytíženější trasa přes severní Čechy do Saska. Na to už několikrát razantně upozornil saský premiér Kretschmer. Po dlouhé době je tu tedy opět improvizovaná celnice, respektive policejní kontroly, které již nejsou vůbec namátkové. A jsou v provozu 24 hodin denně.

Ještě několik kilometrů do německého vnitrozemí vidíte téměř na každé křižovatce nebo parkovišti stát policejní vůz. Tohle tady tedy opravdu ještě nedávno nebývalo…

Až to rozjedeme, budeme k nezastavení…

A dostáváme se do vesničky Kneiting, patřící pod obec Pettendorf, nedaleko Regensburgu. Tady je seřadiště zdejších protestujících zemědělců a speditérů. V časnějších odpoledních hodinách se tady řadí téměř dvě stovky vozidel. Od traktorů všech možných značek a nejrůznějšího stáří, až po chladírenské vozy na zeleninu. Místní občané a příbuzní jsou v chladném počasí venku i se svými dětmi, kterým pořídili malé odstrkávající traktůrky. „Budoucí aktivní protestující,“ směje se místní maminka tříletého blonďatého chlapečka.

V kabinách zemědělských strojů sedí i mladá generace – vždyť tady v širokém okolí hospodaří na rodinných farmách většina z nich. Někdo pěstuje brambory, jiný zeleninu. „Bez dotací na naftu nemůžeme vyžít, to tu můžeme všechno zavřít, opustit a odstěhovat se. Ale kdo bude živit město?“ pokládá si otázku jeden z mladých řidičů. „Děláme bez ohledu na hodiny, podívejte se na ty ruce,“ ukazuje dlaně, tmavé a popraskané. „To není ruka úředníka ani politika, co?“

Lépe už bylo (i v Německu)

Rostou náklady a byrokracie, stěžují si protestující. Prý už to začalo někdy po roce 2010, ale o covidu to nabralo ještě rychlejší spád. Podle unijních směrnic musejí nechat určitou rozlohu ležet ladem. A zemědělců se také bytostně dotýká neustálé vyhrožování na omezení dobytka. Dříve podporovaný venkov je dnes městským politikům a úředníkům prý pomalu trnem v oku. „Může za to ten semafor,“ shodují se unisono protestující. Vláda, složená ze sociální demokracie, FDP a Zelených je krajně neoblíbená. A premiér je ještě neoblíbenější než „Mutti Merkel“.