Ve středu 2. května se v marockém městě Marakéši uskutečnila 5. ministerská konference euro-afrického dialogu o migraci a rozvoji, který je označován jako Rabatský proces. ČR na jednání zastupoval ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar (ANO). Po jednání Ministerstvo vnitra veřejnosti prezentovalo jen to, že česká strana podpořila opatření proti migraci v místě počátku migračních toků. Včetně finančních příspěvků na budování hraničních kontrol v Africe. ParlamentnímListům.cz se však podařilo získat celý dokument, který ministr v Marakéši jménem ČR podepsal. Oficiálně se jmenuje Marakéšská politická deklarace a obsahuje i akční plán na léta 2018 až 2020.
V deklaraci se sice hovoří rovněž o prevenci a boji proti nelegální migraci a pašování lidí. Ovšem bez přijetí konkrétních závazků nebo opatření proti těmto jevům. Naopak na celkem šesti z osmi stran textu je vzletnými diplomatickými frázemi vyjadřována podpora legální migraci z Afriky do Evropy. Podle politického prohlášení účastníci konference dokonce považují migraci za jeden ze zdrojů ekonomického rozvoje a růstu. Účastníci konference – s výjimkou Maďarska – v prohlášení vyjadřují podporu dokumentu Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, který byl vypracován na půdě OSN v rámci Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR). Podle usnesení Valného shromáždění OSN o Agendě 2030 je nyní na půdě UNHCR připravován Globální kompakt pro migraci. Zatím se o něm jedná na diplomatické úrovni a bez kontroly národních parlamentů. Oficiálně byl měl být předložen k podpisu členským státům OSN na Valném shromáždění v září 2018. ParlamentníListy.cz o přípravě této mezinárodní smlouvy informovaly na podzim loňského roku.
Vyjádření ministerstva vnitra ZDE
Podstatou Globálního kompaktu o migraci je nahrazení nelegální migrace přes hranice migrací legální. Smluvní strany by se v Kompaktu měly zavázat k tomu, že odbourají překážky bránící v migraci nejen uprchlíkům postiženým válkou nebo politicky pronásledovaným, ale i ekonomickým migrantům. Tedy těm, co se pouze přesouvají „za lepším“ do vyspělých zemí s rozvinutými systémy sociálního zabezpečení. Podle informací, které z jednání o Kompaktu unikly, by se signatářské státy v podstatě měly vzdát ochrany vlastních hranic a státní kontroly migrace ve prospěch UNHCR a nevládních neziskových organizací, které se zabývají migrací.
Jejich „pozitivní“ úlohu vyzdvihuje i dokument podepsaný v Marakéši ministrem Metnarem. V prohlášení se kromě toho uvádí, že na tvorbě právních předpisů týkajících se migrace by se kromě státních orgánů měly účastnit i organizace sdružující a zastupující samotné migranty a uprchlíky.
Ministerská deklarace z Marakéše rovněž vyzývá k organizování pravidelné „řádné migrace“ z Afrických zemí do Evropy. Zejména mladých lidí a žen. Na mnoha místech se Akční plán hlásí k podpoře takovéto mobility. Od podpory různých stáží Afričanů v Evropě, přes studentské pobyty až po zapojení na trhu práce. Signatářské státy jsou v něm vyzývány k úpravě vízového režimu tak, aby tyto typy migrace více podpořily.
Dokument se zabývá více ochranou práv migrantů než bojem proti migraci. Ochraně migrantů a uprchlíků je dokonce věnována zvláštní část dokumentu. Státy jsou v ní vyzývány, aby se buď připojily, nebo řádně dodržovaly Ženevskou úmluvu o právním postavení uprchlíků. Zvláštní důraz je v prohlášení kladen na to, aby státy upustily od právního postihování nelegálního vstupu do země.
Rabatský proces je mezinárodní organizace sdružující Evropskou unii, její členské státy a státy Hospodářského sdružení západoafrických států (ECOWAS). Založena byla v roce 2006 na ministerské konferenci euro-afrického dialogu o migraci a rozvoji. Nyní je jejími členy 55 zemí z Evropy i z Afriky. Samostatné křeslo má v orgánech i Evropská komise, která zastupuje EU.
V počátcích své existence se organizace zaměřovala především na výměnu zkušeností v oblasti boje proti nelegální migraci a ochraně hranic. Tehdy zejména země, které jsou smluvní stranou Schengenské dohody o volném pohybu osob v Evropě, podporovaly opatření proti nelegálnímu překračování evropské vnější hranice. Za tímto účelem byly africkým zemím poskytovány peníze i materiální a výcviková podpora, které měly jejich orgány podpořit v boji proti pašování lidí. Později přibyly i programy na podporu migrace a rozvoj mobility. EU na tyto aktivity přispívá z Evropského rozvojového fondu.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Kunštek