Areál je oplocený, jednotlivé sklady jsou zabezpečeny elektronicky, opatřeny mřížemi, bytelnými dveřmi a hasicím zařízením. ParlamentníListy.cz se proto na základě informací insdiderů z regionu a zbrojní branže pokusily zrekonstruovat, co se v areálu muničních skladů od půlky října skutečně stalo.

Ve středu patnáctého října ve tři čtvrtě na dvanáct přijel do areálu skladů majitel a jednatel firmy Imex Group Petr Bernatík a vyzvedl si klíče od všech šesti skladů. Sám. V areálu se zdržel zhruba tři hodiny. Policie nyní zjišťuje, co přesně Bernatík ve skladech dělal a zda jeho verze odpovídá skutečnosti.

Šestnáctého října v sedm hodin ráno přijeli do areálu dva místní zkušení zbrojíři s třicetiletou praxí a tři brigádníci. Zbrojíře vysadili v jednom ze skladů a sami zamířili do skladu s číslem 16. Podle tvrzení firmy Imex Group měli přelepovat zabalenou munici, která měla být vyexpedována cílovému zákazníkovi. Co zbrojíři ve skladu skutečně dělali, na tuto otázku se pokusí nalézt odpověď Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který případ vyšetřuje.

Nedbalost, nebo záměr?

Verze jsou v podstatě dvě: Buďto zbrojíři neobratně manipulovali s municí a došlo k fatální explozi, což by se vzhledem k jejich erudici nemělo stát. Také mohli něco zanedbat, například si zapálit cigaretu nebo zajiskřit. Ale ani tato alternativa nepřichází příliš do úvahy, sami by totiž hazardovali se svým životem. Nebo do skladu montovali výbušné zařízení, které mělo později munici, s níž jsou dle zpráv médií spojeny možné problémy v zahraničí, například v Bulharsku, vyhodit do povětří. Možný problém s byznysem tak mohl být díky pojistce společnosti elegantně vyřešen pojistným podvodem. Podobným závěrům se Imex Group celkem logicky brání, ale do skončení vyšetřování detektivů není tato varianta vyloučena. Ve hře by byla ještě možnost, že oba zbrojíře někdo zabil a do skladu nainstaloval výbušné zařízení. To je ale hodně odvážná verze.

Sklad č. 16 obsahoval zhruba 50 tun munice, která byla výbuchem 16. října 2014 rozmetána až do vzdálenosti 800 metrů. Oba zbrojíři při výbuchu zemřeli, respektive po nich zůstaly spálené ostatky.

Jeden ze svědků popsal explozi následovně: „Jako první zazněl slabší výbuch, posléze se rozpoutal požár a následovala obrovská detonace. Zhruba 10 minut sklad číslo 16 hořel na padesáti metrech délky, patnácti metrech šířky a plameny dosahovaly zhruba sedmi metrů. Auto zbrojířů ale zůstalo na místě, v uvozovkách, pouze shořelo." Někteří experti se proto domnívají, že požár a explozi mohl způsobit například fosfor z iniciované letecké pumy. Dělostřelecká, tanková a pěchotní munice by měla být proti požáru odolná, její náplň by prostě měla hořet a ne explodovat. Jenže fosforové magma, dosahující při hoření teploty až 1700 stupňů, se mohlo roztéci po muničním skladu a nevypočitatelně iniciovat výbuch ostatní uskladněné munice.

V areálu poté řadu dní docházelo k náhodným neřízeným detonacím. Ty mohl způsobit pád rozmetané munice ze stromů nebo jinak poškozenou mohla iniciovat zvěř. Třicátého listopadu policie oznámila, že přístupové cesty v areálu byly vyčištěny a brzy tak může dojít k odvozu zhruba sedmi tisíc tun munice ze skladů v postiženém areálu. Jenže o tři dny později, 3. prosince 2014, došlo k dalšímu výbuchu munice. Tentokrát ve skladu číslo 12. Ten měl obsahovat 13 tun výbušnin.

To, že by mohl sklad explodovat kvůli nějakému „zbytku“ odhozené munice, je téměř vyloučeno. Sklad číslo 12 byl vzdálen od 16, která explodovala v půlce října jako první, 1200 metrů vzdušnou čarou, navíc za terénní bariérou. Fyzická ostraha vybuchlé 16 přitom byla umístěna ve vzdálenosti 800 metrů. Ke skladu číslo 12 se tak po nepříliš náročném překonání plotu celého areálu mohl dostat prakticky kdokoli. Navíc, po explozi 16 byl v celém areálu vypnutý proud. A záložní zdroje elektronického střežení vydrží maximálně pár dní. Do skladu se tedy například mohl dostat člověk, který měl přesné ponětí o tom, jak jsou nastavena bezpečnostní opatření. A věděl, že elektronická ostraha nebude fungovat.