Povolební řeči o tom, že za Pavla to bude horší, než by tomu tak bylo za Babiše, jsou liché, protože Babiš stejně jako Pavel vždycky následoval zahraniční politiku USA, potažmo politiku NATO. Rozdíl byl pouze v tom, že Pavel to před vstupem do vrcholné politiky dělal ve vysokých funkcích své vojenské kariéry. Takto jako předseda Vojenského výboru NATO (2015–2018) např. schvaloval nelegální působení vojáků USA v Sýrii. Babiš zase jako vicepremiér (2017) se svým tehdejším ministrem obrany Martinem Stropnickým schválil vyslání českých vojáků do mise NATO v Pobaltí, kde čeští vojáci nyní působí už šestým rokem.

Babiš se chtěl proti Pavlovi vyhranit, ale zamotával se do svých slov, jelikož pro Babiše byla hra na mír jen divadelní rolí pro voliče, kterou měl hodně špatně připravenou a vypadával z ní (když člověk není upřímný a vymýšlí si, tak je to hodně poznat).

Pavel ve volebních debatách šířil lži o významu článku 5 Severoatlantické smlouvy (blíže viz příspěvek ze dne 26. ledna 2023) a dále lži o tom, že v muničním areálu ve Vrběticích byl spáchán akt státního terorismu ze strany Ruska, přitom policie to dosud jako teroristický čin neřeší (více viz příspěvek ze dne 24. ledna 2023). Babiš se ale vždycky přidal na stranu lží a tvrdil to samé, co Pavel.

Pavel během volební kampaně vykládal, že tyhle volby jsou soubojem dvou světů. Sám sebe veřejnosti představoval jako svět pravdy a důstojnosti. Druhý svět, ten Babišův, pak předkládal jako svět lží a strachu. To je velmi podivné rozdělování společnosti, a to už jenom proto, že během kampaně prokazatelně lhal jak Babiš, tak Pavel. Je to tedy pořád jeden a ten samý svět lží, pouze se jeden lhář snaží kvůli svému prospěchu vymezit vůči druhému lháři.