K prvnímu případu mělo dojít v létě roku 2000, kdy Přemysl Vachalovský s Johnem Bokem vydali knihu Příběh opravdového člověka. Pojednávala o Janu Kavanovi a obsahovala kompletní svazek, který vedla Státní bezpečnost právě na bývalého ministra zahraničí.

Tehdy prý Vladimír Hučín dostal asi nejbizarnější služební rozkaz. "Všichni příslušníci olomoucké BIS byli rozděleni do skupin a měli začít pracovat na tom, aby se kniha o Janu Kavanovi nedostala k veřejnosti na Olomoucku a na Přerovsku, kde tehdy kandidoval. V první fázi jsme se měli pokusit proniknout do vydavatelství Votobia, a tam jsme měli zabránit tomu, aby knihu vydalo,“ popisuje v rozhovoru pro Prvnízprávy.cz.

„To se nepodařilo, a proto jsme o něco později dostali v hotovosti finanční prostředky ze zvláštního fondu a skupovali jsme všechny výtisky v knihkupectvích v Olomouci a v Přerově," dodává Hučín.

Druhý, ale závažnější případ se týká Markéty Regecové, která odmítala prodat městu svůj pozemek kvůli stavbě továrny Phillips. „Pracoval jsem tehdy na důležitém úkolu, který se týkal tajných ruských služeb. Těsně před jeho dokončením jsem dostal příkaz k přerušení práce na této akci. Následně jsme dostali rozkaz sledovat paní Regecovou, pátrat v její minulosti. Ten rozkaz byl natolik absurdní, že jsem se nejdřív domníval, že jde o žert. Ředitel nám ale sdělil, že tento rozkaz přišel až od premiéra Zemana a musíme na něm začít pracovat,“ vzpomíná Hučín.

„Měli jsme za úkol najít na paní Regecovou jakékoliv kompromitující informace. Tento příkaz mě tehdy neuvěřitelně rozčílil. Pouze jsme proto s kolegou provedli v místě jejího bydliště obecný monitoring a sepsali jsme krátkou zprávu, ve které jsme uvedli, že nic zjištěno nebylo. Následoval další nátlak nadřízených, abych v této činnosti pokračoval. To jsem ale odmítl,"  dodává.