„Nepochybně je velká část společnosti naštvána a unavena rostoucí nefunkčností státu. To není jen často omílaná korupce, ale i nejrůznější aféry, jako třeba naposledy metanol, ukazující, že nefungují některé základní mechanismy republiky. Demokracie je, pevně věřím, ten nejlepší režim, ale musí být efektivní,“ vysvětluje diplomat Václav Bartuška, jenž patřil k vůdcům pokojného převratu v roce 1989 v Československu. Ostatně těch připomínek má mnohem více.

Vzpomínky na samet

„Byla to jedna z nejkrásnějších zkušeností v životě. Takhle jsem to cítil tehdy, úplně stejně to cítím i dnes,“ vzpomíná Bartuška na dění kolem listopadu 1989. Ohledně toho, že v současnosti půjde o trochu smutnější oslavy, protože už „sametový prezident“ Václav Havel není mezi námi a situace v Česku není zrovna ukázkou sociální či politické harmonie, odpovídá stručně: „Nevidím důvod k smutku.“

V roce 1989 studoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a ve svých dvaadvaceti se stal členem parlamentní komise pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. listopadu. O vlastních zkušenostech z práce v komisi napsal knihu Polojasno. A proto jasně říká, že Miroslav Štěpán dnes lže, když mlží kolem své tehdejší role při zásahu na Národní třídě. Jako jediný z komunistických pohlavárů byl pak Štěpán potrestán. „V okamžiku, kdy jsme přijali právní kontinuitu s minulým režimem, bylo jasné, že většina pohlavárů KSČ zůstane nepotrestána,“ dodává k tomu Bartuška. Ostatně zisk z prodeje knihy mu tehdy umožnil absolvovat cestu kolem světa.

Nedostatek protilátek

Při skartacích od listopadu do prosince 1989 se prý zničila část takzvaných živých svazků, tedy operativních dokumentů na krajských a federálních správách StB. „Nezničily se však dokumenty v archívech a především veškerá masa spisů, které kopírovaly, dublovaly a někdy i ztrojovaly dokumentaci. Jinými slovy, jen velmi málo skutečně podstatného bylo zničeno. Skartace jsou spíše výmluvou, proč něco nejde dělat,“ dodává.

A proč se podle něj v Československu a následně v Česku nepodařilo dát komunisty na roveň nacistům a zakázat je? „Protože jsme si mysleli, že čtyřicet let socialismu nám dalo dostatek protilátek. Mýlili jsme se,“ odpovídá.

Hubené roky

Mimo jiné byl později reportérem a vykonával funkci generálního komisaře české účasti na světové výstavě Expo 2000 v Hannoveru. Od nástupu Alexandra Vondry do funkce ministra zahraničí v roce 2006 je zvláštním velvyslancem Česka pro otázky energetické bezpečnosti. „Nejen Čechy, ale i celou Evropskou unii čekají hubené roky,“ podotýká k tomu, jestli si budou muset tuzemci i nadále muset utahovat opasky.

V roce 2010 se stal Václav Bartuška zvláštním zmocněncem pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Tedy klíčovou postavou, co se obrovské zakázky na dokončení Temelína týče. Ostatně podobné obří zakázky mají v Česku vždy dost podobný průběh. Výběr některé z firem, zpochybnění a nekončící licitace o tom, komu jaké peníze zůstaly za nehty. A klíčoví lidé pohybující se okolo takových zakázek jsou vždy terči všemožných spekulací.