Na skutečnosti nic nemění fakt, že v Česku absolutně chybí v dostačující míře sociální byty, do kterých by se chudší část obyvatelstva přestěhovala (ale netvořily by nějakou městskou část). Chudí Češi se pak stahují většinou hromadně na sídliště či ubytovny, ve kterých při obrovské koncentraci lidí podobných osudů – zadlužených, s minimální šancí (a někdy i snahou) získat práci, bez vzdělání, osobních cílů, bloumají kolem domů nebo páchají trestnou činnost. To vše pak může vrcholit sociálními nepokoji. Zatím tomu však jde předejít, i když jsme se v posledních letech přesvědčili již o tom, že v některých regionech riziko nepokojů nebezpečně stoupá a dokonce občas bylo i zažehnuté.

„Když pohlédneme do historie, tak naše země přitom byla za 'První republiky' typickou středostavovskou společností. Proto bychom si měli vážit toho, že stále ještě existuje šance být nadále malou zemí postavenou na středních vrstvách – jako je tomu například v Holandsku. Ačkoli se již znatelně rozdíly začínají objevovat, ještě stále jsme relativně homogenní společností, v které dosud ani rozdíly mezi životem na vesnici a ve městech nejsou tak hluboké. Velký podíl na tom má zřejmě i minulý režim, který stavěl na tom, aby přehrady mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva nebyly markantní,“ konstatoval sociolog Jan Hartl z agentury pro výzkum veřejného mínění.

Čekají nás paralelní světy?

Podle Hartla se však nacházíme v čase, který by se dal pojmenovat „za pět minut dvanáct“. „Už nyní samozřejmě jsou místa bohatých a chudých Čechů a v obou těch místech jsou již školy, školky 'jen' pro tu jednu část obyvatelstva, obchody, třeba i restaurace. Půjdeme-li dál do dalších let, dá se očekávat, že děti, které přijdou do styku zase jen s dětmi podobného sociálního postavení, nepůjdou za vzděláním – maximálně za středoškolským, ale opět na škole, která bude odpovídat zařazení ve společnosti, ve které se pohybují. Univerzitní studia zůstanou zřejmě pro většinu z nich tabu. Dá se předpokládat, že v místech, ve kterých by tito koncentrovaní chudí žili, budou pak i zdravotnická zařízení a třeba i ústavy sociální péče. Znamená to tedy, že lidé z jedné vrstvy se nebudou mít šanci v průběhu celého svého života (anebo jen velmi malou šanci s velkým úsilím) dostat do jiné vrstvy obyvatelstva. Mluvit pak lze o tom, že budou kolem nás jakési paralelní světy,“ nastínil ParlamentnímListům.cz možný, nepříliš optimistický, scénář vývoje společnosti sociolog.