Ten byl totiž na počátku tohoto tisíciletí opakovaně obviněn policií z několika hospodářských trestných činů a jednou si ho dokonce dovolila zavřít na noc pod zámek do cely předběžného zadržení, policejním žargonem cépezetky, aby na něj pak druhý den žádala uvalení vazby. 

„Věděli jsme, že kdybychom ho sem předvolali k převzetí obvinění, rovnou by se hodil marod nebo klidně i zdrhnul za hranice. Lidi jeho formátu jsou ve své podstatě zbabělí a silnými je dělají jen jejich špinavé peníze a politické konexe,“ řekl ParlamentnímListům.cz bývalý kriminalista z II. (hospodářského) odboru pražské kriminální policie, jehož jméno redakce zná, ale nepřeje si být jmenován. Detektivové tedy vymysleli lest. „Předvolali jsme si ho k nám do Krakovské ulice jen jako k doplnění předchozí výpovědi. A když přišel, rovnou jsme mu šoupli sdělovačku a hned se vezl do cépezetky na Kongresovku,“ vypráví očitý svědek Železného zatčení.

Vše k tématu Janouškovy odposlechy

Jenže… Jakmile byl převzat vazebním oddělením pražské policie, převážila - zdá se - Železného aureola. „Ráno jsme si pro něj jeli, aby byl převezen ke státnímu zástupci, který rozhodoval o jeho dalším osudu. Samozřejmě, že ho pustili, i když normální člověk by s tím, co měl sděleno pan Železný, v tom kriminále shnil zaživa. To jsem ale v tu chvíli ještě nevěděl, takže ten první šok toho dne mě čekal už na Kongresovce. Čekal jsem, že ho jako normálního kriminálníka vyvedou z jeho cely, ale Železný si už klidně chodil po chodbě a žoviálně se bavil s bachaři. Později jsem v lázních mluvil s jedním z bachařů, co tehdy sloužil. Řekl mi, že je na kolenou prosil, aby mu nezamykali dveře jeho cely, že prý špatně snáší uzavřený prostor.