Dezinformace, cíl práce ČT. Hlasování, které může otevřít dveře neziskovkám

Poslanci se na středeční mimořádné schůzi budou zabývat i novelou zákona o České televizi. Navržená změna není pouze o navýšení koncesionářských poplatků, přestože jde o mediálně a politicky nejdiskutovanější věc. Přitom se chystá i poměrně revoluční změna, která se má týkat definice hlavních úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání.

Aktuálně je veřejná služba České televize definována poskytováním „objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“. V rámci změny zákona, která je nyní v legislativním procesu, má přibýt i boj s dezinformacemi. Novela tento úkol definuje jako „přispívání k postupu proti dezinformacím při respektování svobody slova“.

Novelou se ve druhém čtení budou již zítra zabývat poslanci na mimořádné schůzi a je nejvýš pravděpodobné, že právě spornou formulaci o boji s dezinformacemi bude snaha ze strany opozice změnit nebo zcela vypustit.

Potvrzuje to poslanec hnutí ANO a předseda sněmovního výboru pro mediální záležitosti Patrik Nacher. „Máme pozměňovací návrh, kterým tuto pasáž zcela dáváme pryč. Myslíme si, že je to nadbytečné a televize už dnes má ve své základní funkci toto podchycené a snahou protlačit do zákona tu konkrétní větu se to může jedině zkomplikovat. Vyvolává to dojem, že to ČT a ČRo doteď nedělaly, a za další by to mohlo vyvolávat tlak, aby veřejnoprávní média proti dezinformacím vystupovala proaktivně, což v momentě, kdy je termín dezinformace nejasný, mohlo by to být nebezpečné. Z praxe totiž vidíme, že co je dnes dezinformace, se za rok ukáže jako pravda a opačně. Navrhujeme to v rámci našeho pozměňovacího návrhu vypustit, a přestože to neprošlo na mediálním výboru, z debaty s mnoha koaličními poslanci vidím, že s námi souhlasí. Týká se to například kolegyně Niny Novákové, která se k pozměňovacímu návrhu podepsala, přislíbili to další poslanci a ministr slíbil, že se nad tím ještě zamyslí a buď to dají pryč, anebo přeformulují do větší obecnosti,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Patrik Nacher.

Původní znění vládní novely zákona najdete ZDE.

Právník Tomáš Nielsen, který se mediálnímu právu dlouhodobě věnuje, varuje před tím, aby nedošlo pouze ke kosmetické změně, která bude mít v praxi stejné dopady, jako kdyby v zákoně pasáž o dezinformacích zůstala. Své obavy pro ParlamentníListy.cz vysvětluje.

„S navrhovanými změnami totiž souvisí i nově navrhovaný institut tzv. memoranda, což by měl být dokument, který je v návrhu uchopen naprosto nedostatečně, nemá žádnou právní formu ani logiku. Což potvrzuje i zcela bezobsažná důvodová zpráva. Má to být dokument, který by měl upřesňovat, jak bude veřejná služba televize a rozhlasu v praxi naplňována. Vznikat má tak, že ho navrhne Česká televize, schválí ho Rada ČT a následně podepisuje generální ředitel s ministrem kultury. U rozhlasu to má fungovat podobně. Není vůbec jasné, co by toto memorandum mělo obsahovat, neexistuje ani nástroj, jak jeho obsah přezkoumat nebo jak se bránit proti jeho zneužití. I když vlastně definuje, za co občané a firmy veřejnoprávní televizi a rozhlasu mají platit. Mimochodem, nedodržování toho, co je v memorandu obsaženo, by dokonce mělo být podle návrhu důvodem pro odvolání generálního ředitele. Řada poslanců by obsah memoranda chtěla znát před tím, než bude do zákona zavedeno. Reálně jeho obsah ale poslanci podle všeho dosud k dispozici nemají a nevěřím, že ho před schválením novely dostanou v konečné podobě. Je také zajímavé, že i když jde o zcela zásadní dokument, memorandum neschvaluje ani neprojednává Parlament. I když má definovat, jak budou média veřejné služby naplňovat své povinnosti na celých pět let. Takže lze těžko tvrdit, že jde jen o jakýsi technický, apolitický dokument. Koaliční poslanci to obhajují tím, že přece nelze politiky nechat zasahovat do činnosti České televize či Českého rozhlasu. Taková argumentace je sice správná, ale v tomto případě postrádá jakoukoliv logiku. Kdo jiný má definovat veřejnou službu než veřejnost prostřednictvím poslanců? A pokud memorandum podepisuje ministr kultury, stejně do toho politika vstupovat bude a paradoxně s ještě menší kontrolou, než kdyby ho schvalovala Sněmovna. Nemluvě o tom, že poslanci dodnes nemají jasno ani v tom, co se stane, když ministr memorandum podepsat odmítne,“ konstatuje doktor Nielsen.

Naznačuje, že rozšíření definice cílů ČT může navíc otevřít prostor k vyvádění peněz ve prospěch různých neziskových organizací či k cenzuře. „Když budete ve vedení České televize a vaším úkolem bude přispívat k boji proti dezinformacím, jak tuto povinnost naplníte, aby to bylo zdánlivě nejčistší? Prostě dáte do memoranda, že vedení ČT bude spolupracovat s neziskovým sektorem, který se tomu věnuje. Dokonce můžete i natvrdo napsat, že se na tom bude podílet CEDMO, Čeští elfové nebo jiné obskurní iniciativy. Nebo může memorandum obsahovat i takové věci, že v souvislosti s ochranou České republiky před bezpečnostními hrozbami se budou omezovat příspěvky politiků, kteří nehájí narativy EU nebo cokoliv podobného. Memorandum je upraveno opravdu naprosto amatérsky, až se zdá, že v tom je nějaký záměr. Veřejnoprávní média jeho prostřednictvím mohou získat jakousi pseudolegislativní oporu k tomu, aby z peněz poplatníků platila neziskovkám nebo aby omezovala svobodu slova. A management si nad vším umyje ruce, protože řekne, že jen naplňuje hlavní cíle definované zákonem,“ myslí si právník.

„Je možné, že se formulace ohledně boje s dezinformacemi změní, protože i ministr kultury Baxa pochopil, že to napsali příliš okatě. Podle jeho vlastního vyjádření je možné, že navrhovanou formulaci nahradí jiná, takzvaně měkčí. V konečném návrhu tak může být přispívání postupu proti dezinformacím nahrazeno třeba spojením, jako je přispívání k mediální gramotnosti. To ale nic nezmění. Nikdo nedokáže smysluplně vysvětlit, proč by se cíle ČT a ČRo měly měnit, v čem je dosavadní znění zákonů nedostatečné. Moc bych požádal zákonodárce o obezřetnost v tom, jakým způsobem bude tendence ve druhém čtení formulaci o dezinformacích řešit. Protože jedním z možných důsledků novely může být vznik nových penězovodů z veřejnoprávních médií do různých neziskovek. Pokud je potřeba cíle médií veřejnoprávní služby měnit či rozšiřovat, je nutné to skutečně dostatečně zdůvodnit. Obávám se, že nejsem zdaleka jediný, kdo důvody pro takové rozšíření nevidí. A je úplně jedno, jestli tu větu v novele formulují jako boj s dezinformacemi nebo přispívání k mediální gramotnosti nebo jakkoliv jinak. Pořád to bude otevírat prostor ke zneužití a vyvádění peněz do neziskovek nebo k manipulaci s diváky. Nemluvě o tom, že jakákoliv relativizace toho, jak je zákon formulován nyní, tedy že úkolem ČT a ČRo je poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, může v konečném důsledku otevřít dveře cenzuře,“ domnívá se Tomáš Nielsen.

Podrobně se do diskuse o povinnosti ČT bojovat s dezinformacemi vyjádřil mediální analytik Štěpán Kotrba. Reagoval na nějakolik otázek, které mu redakce ParlamentníchListů.cz položila:

Změna legislativy v souvislosti s Českou televizí se nemá týkat pouze navýšení koncesionářských poplatků, ale také změny či rozšíření definice jejích úkolů.

Evropská unie chce u všech nových služeb a programů, které média veřejné služby budou v budoucnu zavádět, předběžnou analýzu jejich potřebnosti a veřejnou konzultaci, zda tyto služby jsou společností požadovány. Technologie, zbavená desítky let trvajícího nedostatku kmitočtů – a z toho vyplývajícího omezeného počtu stanic – totiž nyní umožňuje v DAB+ a DVB-T2 rozkošatit vysílání do té míry, že by mohlo dojít k zahlcení trhu i obsahem, který by mohl být z hlediska veřejné služby problematický.

Má přibýt i rozšíření definice veřejné služby v „přispívání postupu proti dezinformacím při respektování svobody slova...“

Ve vládním návrhu tisku 738 tento nápad byl, ale ministr Baxa jej nijak nehájil. Avizoval, že „je k diskusi“. Nejspíš proto, že jej původně navrhli Piráti...

Objevují se kritické hlasy, že to může otevřít Pandořinu skříňku a nejen ČT navalit další povinnost, ale umožnit angažování například neziskovek, které budou podobu televize či vysílání ovlivňovat. Jaký je váš pohled?

Já mám problém se samotnou definicí dezinformace. Vládní šašek Foltýn definici nepřinesl. Poslanci se domnívají, že dezinformace je pojem spojený se záměrným šířením nepravdivých informací s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří tyto informace přijímají. Něco jiného je ovšem, řeknu-li ve vysílání, že vzhledem k neomezeným finančním, ekonomickým i lidským zdrojům Ukrajina může vojensky zvítězit nad Ruskem, a něco jiného je říct, že Země je placatá. První je konstatování zjevně nepravdivých faktů, které v určitém kontextu ovšem může ovlivnit rozhodnutí poslanců při poskytování vojenské pomoci Ukrajině, druhá informace je nesmysl, vyvrácený už dávno vědecky, která vyvolá maximálně úsměv a autorovi výroku doporučí psychiatra. Navíc hovorová čeština směšuje významy skutkových tvrzení a mínění. Mnozí lidé včetně novinářů mají problém s rozlišením skutkového TVRZENÍ, které podléhá důkazu pravdivosti, a NÁZORU, resp. HODNOCENÍ, které požívá výsad svobody slova. Mohlo by se snadno stát, že začneme nálepkovat lidi za názor. No řekněte, jak by měl rozhlas či televize zacházet s křesťany, kteří mají tendenci šířit dezinformační tvrzení o zmrtvýchvstání Jošuy z Nazaretu nebo o oplodnění jeho matky Marie duchem, navíc svatým? Argumentem by bylo pouze, že to kdysi kdosi zapsal. Je to neznalost, nebo zlý či potměšilý úmysl přivádět těmito zjevnými nepravdami ostatní k vlastní víře?

Média veřejné služby mají přitom v § 2 už nyní obdobnou zákonnou povinnost definovanou pozitivně: poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. To je snadno pochopitelný a žurnalisticky uchopitelný koncept „pravdy“ a zároveň „postup proti dezinformacím“. Samotný právní řád České republiky pojem dezinformace ve foltýnovském duchu nezná a znát ho dlouho nebude. Neobstál by asi ani u Ústavního soudu.

Není navíc zřejmé, jakým způsobem by média veřejné služby měla rozlišovat mezi dezinformací, pokud za ni budeme považovat systematické a úmyslné klamání; a misinformací, tedy neúmyslně nesprávnou informací. Je každá lež jako úmyslné klamání zároveň dezinformace? Dvakrát opakovaná lež je už systematicky opakovaná? Je i neúmyslné klamání z neznalosti či nevzdělanosti také dezinformace? Není ani zřejmé, kdo bude arbitrem toho, co dezinformace je a co už nebo ještě není. Státní orgán? Soukromá neziskovka plná provařených pravdomluvných?

Jsem rád, že poslanci ANO Nacher, Juchelka, Kolovratník, Berkovec a další ten nesmysl navrhli zrušit. Martin Kolovratník zakládal pobočku Českého rozhlasu v Pardubicích a byl jejím ředitelem – je tedy mediální profesionál. Aleš Juchelka byl moderátor v Radiu Čas a v Českém rozhlase. Pak scenárista, dramaturg a moderátor v České televizi. Stanislav Berkovec byl redaktorem Hospodářských novin, pak reportérem Československého rozhlasu, moderátorem ČT1 a Novy. Patrik Nacher byl mediálním poradcem místopředsedy vlády – je také mediální profesionál. Na mediálním výboru se ke zrušení tohoto bodu přihlásila i poslankyně KDU-ČSL Nina Nováková, bohemistka, která dřív pracovala na katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Rozumím obavě, že by se z toho mohl stát penězovod různým aktivistickým neziskovkám. Protože nikdo rozumný si nebude odhalováním mediálních dezinformací špinit ruce. Nedomnívám se ale, že by tento návrh prošel. Už není důvod.