„Měli jste štěstí, že jste nezažili dobu železné opony, dobu komunistické totality, kdy možnost jet nakupovat do blízkého Chamu, což je pro vás banalita, téměř nebyla. Před rokem 1989 to bylo v zásadě nemožné, a pokud to již bylo možné, tak pouze z daných zákonem vymezených důvodů; třeba, že jste měli v západním Německu příbuzné či jste od nich získali pozvání,“ uvedl na samotný úvod Pospíšil.

Bez hranic a omezení

„Dnešní situace, kdy žijete ve svobodné společnosti, je jiná; když se rozhodnete s kamarády jet na víkend do Paříže, tak tam jedete. Že si nakoupíte zboží pro svou potřebu a neplatíte na hranicích žádné clo, nemusíte prokazovat, co si vezete, a neřešíte celní problémy, to není běžná situace. V několikatisícileté historii Evropy je zcela jedinečná. A je dána díky EU,“ hovořil dále Jiří Pospíšil. „Nebýt evropského integračního procesu, tak bychom třeba žili v komunismu, třeba by komunismus padl sám, ale nemohli bychom mít vymoženosti, o kterých zde hovořím, a sice vnímat EU v zásadě jako jeden stát, ve kterém se můžete volně pohybovat, studovat, převážet zboží, investovat. Myslím si, že přínosy Evropy výrazně převažují nad problémy, které jsou třeba médii debatovány, často zveličovány. Nebýt té Evropy, tak by cestování, studování, pracování a tak dále třeba být nemohlo.“

V historii světa je to podle Pospíšila zcela jedinečný integrační proces, který trvá od konce druhé světové války a který dospěl do podoby EU. „Vnitřní trh považuji sám za nejdůležitější,“ zdůraznil dále host.

Británie je passé. Tahouny jsou Německo a Francie

„Hlavními tahouny jsou Německo a Francie. Když jedou někam za EU státníci, tak jsou to většinou paní Merkelová a pan Hollande. Jak se Velká Británie postupně odlupuje od EU, tak význam Německa a Francie v rámci EU ještě naroste. Vidíte, že evropský integrační proces byl úspěšný – zkrátka a dobře, od druhé světové války na území Evropy, která spadá pod EU, nebo předtím, což bylo Evropské společenství uhlí a oceli, tak na území těchto států se neválčilo. Tyto země se naučily spolu intenzivně spolupracovat a obchodovat, nikoliv válčit. Poválečný jediný, ale o to krvavější konflikt byl na území bývalé Jugoslávie, tedy mimo EU.“

Když někdo podle Pospíšila říká o EU, že je to špatný, nefunkční koncept, je třeba si uvědomit, co od toho racionálně můžeme očekávat. „Vznik jedné Evropy, jedné federace, v tuto chvíli asi očekávat nemůžeme. Ale myšlenka, že státy spolu spolupracují a v některých oblastech své pravomocí přenesly na Brusel, se ukazuje jako dobrá; báječná věc je, že spolu neválčí. A minimálně v tom je Evropa úspěšná. Když se podíváme dnes na mapu světa, kde probíhá kolem padesáti válečných konfliktů, tak není samozřejmé, že se v Evropě neválčí.“