Kauza ruského hackera Jevgenije Nikulina, který byl předloni v říjnu den po svém příjezdu do Česka zadržen a od té doby je v pankrácké vazební věznici, plní v posledních týdnech stránky novin. O Nikulinovo vydání žádá jak jeho rodné Rusko, tak Spojené státy, které ho viní z útoků na některé internetové sítě a hrozí mu tam až 53 let vězení.

Konečný verdikt o tom, kam bude Nikulin vydán, bude v rukou ministra spravedlnosti. Robert Pelikán ovšem zatím o vydání nesmí rozhodnout. Musí počkat, až Ústavní soud projedná Nikulinovu stížnost proti rozhodnutí soudů o přípustnosti vydání do USA.

Co všechno se kolem Jevgenije Nikulina děje? Česká republika byla evidentně zatažena do vysoké hry velmocí.

ParlamentníListy.cz přináší exkluzivní vyjádření ruského velvyslance v České republice Alexandra Vladimiroviče Zmejevského. Ten se podivuje nad tím, že české orgány umožnily agentům americké FBI, aby Nikulina „zpracovávali“. Prý se ho snaží psychicky zlomit.

Ruský velvyslanec zpochybňuje tvrzení, že v roli jakéhosi kritéria, podle něhož se bude rozhodovat, vystupuje vytrvalost stran usilujících o vydání obviněného. „Takový přístup taktéž vyvolává naše hluboké znepokojení. Je všeobecně známo, že tajné služby USA s přímou podporou české strany vyvíjely nepřípustný tlak na Jevgenije Nikulina s cílem získat od něho jakási přiznání,“ obvinil USA i české orgány ruský velvyslanec v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

„Nám není jasné, proč byli agenti FBI připuštěni k ruskému občanovi, proč jim bylo dovoleno ho ‚zpracovávat‘. Vždyť nešlo o nic jiného než o pokus zastrašit Jevgenije Nikulina, zlomit ho psychicky, přinutit ho přijmout jakákoli obvinění, která by mohla být proti němu vznesena v USA. Jedná-li se o takovou vytrvalost, pak je to pro nás nepřijatelné; s takovým přístupem, který je mimo jakýkoli základní právní rámec, souhlasit nemůžeme. Podobné vměšování se do vnitřních záležitostí České republiky ze strany Spojených států amerických vyvolává rozpaky,“ říká Alexandr Zmejevskij.

Dále připouští, že byla naše země zatažena do souboje velmocí. „Dobře chápeme, že Česká republika byla díky Spojeným státům vtažena do velmi složité a nepříjemné situace. Navíc, v rusko-amerických vztazích existuje účinný mechanismus pro urovnání podobných otázek v bilaterálním formátu. V posledních letech Washington z jakéhosi důvodu raději používá jiné přístupy a vnucuje svoji exteritoriální jurisdikci suverénním státům. Tentokrát USA zatáhly do situace kolem ruského občana českou stranu,“ říká pro ParlamentníListy.cz velvyslanec Zmejevskij.

Redakce ParlamentníchListů.cz zároveň o reakci požádala dotčené české i americký instituce. Jakmile jejich vyjádření obdržíme, ihned ho čtenářům zprostředkujeme.

Alexandr Vladimirovič Zmejevskij, ruský velvyslanec v Česku

Reakce ruského velvyslance na kauzu Jevgenije Nikulina v plném znění:

V první řadě vycházíme z toho, že otázka komu vydat, a vůbec o účelnosti vydání údajného pachatele patří do výlučné kompetence státu, na jehož území se dotyčná osoba nachází a vůči níž tento stát ustanovil příslušnou jurisdikci. Tak to stojí v mezinárodním právu, mimo jiné v Evropské úmluvě o vydávání z roku 1957, jejímiž účastníky jsou jak Rusko, tak i Česká republika. A my v žádném případě nemáme v úmyslu ovlivňovat Českou republiku při realizaci tohoto jejího suverénního práva nebo jakýmkoli dalším způsobem zasahovat do tohoto procesu. Nicméně, v souvislosti s komentáři a rozhovory na toto téma, které se objevily v českých médiích, bychom chtěli nastínit svou vizi situace kolem ruského občana Jevgenije Nikulina, zadrženého v ČR na popud americké strany.

Opakovaně jsme prohlašovali, že pokusy o exteritoriální rozšíření jurisdikce amerického práva na území třetích zemí, včetně České republiky, jsou nepřijatelné. To samé platí o úvahách, které se objevily v českém tisku, o údajně chystaných plánech unést Jevgenije Nikulina, nebo, což zní nanejvýš šíleně, o úmyslu ho zabít. Chtěl bych se vší odpovědností prohlásit, že ruská strana udělá vše pro dodržování legitimních práv a zájmů našeho občana. Konzulární oddělení Velvyslanectví Ruské federace v České republice mu poskytuje a bude poskytovat konzulární podporu až do, jak očekáváme, jeho návratu do vlasti. Vycházíme z toho, že ruský občan Jevgenij Nikulin byl zadržen sice z popudu justičních orgánů USA, ale právě českými orgány činnými v trestním řízení a je pod plnou kontrolou Vězeňské služby České republiky. Proto zodpovědnost za jeho život, podmínky vazby a zdraví nesou naši čeští partneři.

Dobře chápeme, že Česká republika byla díky Spojeným státům vtažena do velmi složité a nepříjemné situace. Navíc, v rusko-amerických vztazích existuje účinný mechanismus pro urovnání podobných otázek v bilaterálním formátu. V platnosti je smlouva o vzájemné právní pomoci v trestních věcech z roku 1999, v souladu s níž mohli naši američtí kolegové poslat příslušnou žádost přímo do Ruska. Byla by důkladně prozkoumána. Ve své době, pokud je nám známo, se tento kanál součinnosti docela dobře osvědčil zejména v otázkách boje s dětskou pornografií na internetu. Avšak v posledních letech Washington z jakéhosi důvodu raději používá jiné přístupy a vnucuje svoji exteritoriální jurisdikci suverénním státům. Tentokrát USA zatáhly do situace kolem ruského občana českou stranu.

Kromě toho bychom chtěli připomenout, že se jedná o osobu, která čelí podezření z páchání trestné činnosti. S ohledem na to nám není úplně jasné, proč z úst některých českých politiků a novinářů zní úvahy, že při rozhodování, kam bude vydán Jevgenij Nikulin, je nutno brát v úvahu spojenecké vztahy ČR s USA v rámci NATO. Vždyť v Evropské úmluvě o vydávání z roku 1957 se neuvádějí „spojenecká“ kritéria pro vydávání předpokládaného pachatele v případě existence konkurenčních žádostí o jeho vydání. Vzniká dojem, že případ ruského občana je záměrně politizován, což je v právním státě nepřípustné. Podobné výpady jsou očividně zaměřeny na přípravu veřejného mínění k řešení, které, jak se zdá, nemá dostatečný právní základ. Zároveň mají Česká republika a Ruská federace vzájemné závazky vyplývající ze Smlouvy o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z roku 1982.

Podivně vyznívá i teze o tom, že v roli jakéhosi kritéria, podle něhož se bude rozhodovat, vystupuje vytrvalost stran usilujících o vydání obviněného. Takový přístup taktéž vyvolává naše hluboké znepokojení. Je všeobecně známo, že tajné služby USA s přímou podporou české strany vyvíjely nepřípustný tlak na Jevgenije Nikulina s cílem získat od něho jakási přiznání. Nám není jasné, proč byli agenti FBI připuštěni k ruskému občanovi, proč jim bylo dovoleno ho „zpracovávat“. Vždyť nešlo o nic jiného než o pokus zastrašit Jevgenije Nikulina, zlomit ho psychicky, přinutit ho přijmout jakákoli obvinění, která by mohla být proti němu vznesena v USA. Jedná-li se o takovou vytrvalost, pak je to pro nás nepřijatelné; s takovým přístupem, který je mimo jakýkoli základní právní rámec, souhlasit nemůžeme. Podobné vměšování se do vnitřních záležitostí České republiky ze strany Spojených států amerických vyvolává rozpaky.

Je s podivem, že se v Česku snaží nevšímat si státní příslušnosti žalovaného, a přitom v mezinárodní právní praxi je to jeden z klíčových faktorů, který je třeba brát v úvahu při řešení otázky o vydávání cizích občanů. Pokud jde o kritérium závažnosti trestného činu, který je uváděn v Úmluvě z roku 1957, pak v tomto případě není vše tak jednoznačné. Původně v žádosti o vydání Jevgenije Nikulina mu americká strana připisovala skutky, za které ruskému občanu hrozilo 54 let pobytu ve věznicích USA. Později však, když se tady v Praze nahlas ozvaly názory o nehumánnosti takové výše předpokládaného trestu, ve Washingtonu, zřejmě z obavy prohrát soudní proces v ČR, snížili tuto lhůtu odnětí svobody několikrát. Kde je však při takovém „flexibilním“ přístupu záruka, že v případě vydání Jevgenije Nikulina do USA mu „nenabalí“ několik dalších skutkových podstat trestného činu, aby to stačilo řekněme na takových 85 let vězení? Legislativa v USA to umožňuje a podobné příklady nejsou žádným tajemstvím.

Zopakuji, vůči Jevgeniji Nikulinovi existuje podezření ze spáchání trestného činu. Pokud by americká strana měla důkazy týkající se ruského občana, mohla se na základě výše uvedené rusko-americké smlouvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech obrátit přímo na ruské justiční orgány. Ale neudělala to.

Celý rozhovor s velvyslancem Ruské federace v ČR Alexandrem Vladimirovičem Zmejevským najdete na serveru ParlamentníListy.cz v pátek v poledne.